Candles_flame_in_the_wind-other

Samhain, nebo Halloween?

Je čas poděkovat za to, co jsme dostali, propustit to, co odešlo, setkat se svými nejhlubšími kořeny a poprosit o sílu a štěstí pro projití nejtemnější části roku. Samhain neboli předvečer svátku Všech svatých (All Hallows Eve – Halloween) má svoje pohanské, křesťanské, ale bohužel i současné – konzumní vrstvy.

Osm velkých pohanských (keltských) svátků:

1. Alban Eilir/ Ostara (jarní rovnodennost, Velikonoce)

2. Beltine (čarodějnice)

3. Letní slunovrat (svatojánská noc)

4. Lughnasad/ Lammas (dožínky)

5. Mabon (podzimní rovnodennost + oslavy sklizně)

6. Samhain (Dušičky) – tento článek

7. Zimní slunovrat (Vánoce)

8. Imbolc (Hromnice)

oddelovac zelený

Keltský Samhain

„Samhain“ je keltský název svátku, který je uprostřed mezi podzimní rovnodenností a zimním slunovratem. Většinou se slavil v noci, kdy byl měsíc v novu. Je to začátek nejtemnější části roku, hranice mezi létem a zimou. Keltové Samhain vnímali jako konec starého a začátek nového roku.

Samhain se samozřejmě slavil hostinou. Jídla je v této době hojnost, protože se porážejí slabší kusy dobytka ze stád, která se na konci teplého období vrací z pastvin, a k tomu mají lidé plné spižírny a sýpky. Z této hojnosti naši předci vyčlenili vždy určitou část jako oběť pro duchovní mocnosti.

To je další důležitá podoba tohoto svátku: určité propojení mezi světem mrtvých a živých. Kelti věřili, že mrtví vycházejí z mohyl (sídhů) – a naopak živí mohou navštívit podsvětí.

Tyto zvyky se jen v trochu jiné podobě (lidé nechávali jedno jídlo z večerní hostiny navíc a také zapalovali lampy naplněné máslem pro duše zemřelých předků) dochovaly na Moravě až do začátku minulého století.

Svátek sklizně

S průnikem římských vlivů se Samhain stal také oslavou konce sklizně. Ve starém Římě věnovali dny na konci října a začátku listopadu oslavě kultu plodnosti – slavnostem Isia. Pro naše evropské předky platí, že právě v tuto dobu sklidili z polí a sadů poslední plodiny – jablka (pečená nebo karamelizovaná jablka nesměla chybět), tuříny, řepy atd.

Prolínáním pohansko-křesťanského zvyku myslet na duše zemřelých a duchy bloudící krajinou, kterým bylo dobré na tuto cestu posvítit, a oslavy konce sklizně, vznikl základ dnešního Halloweenu: ve staré Evropě tradičně v tento večer dávali do oken a k cestám světýlka ve vydlabaných tuřínech nebo řepách. V Americe jen změnili tuříny na dýně…

Také zvyk halloweenské obchůzky je starší, než se zdá. Naši předkové věřili, že děti a žebráci mají k Bohu blíž než lidé, zatížení starostmi o uživení rodiny. Dávali proto koledníkům drobné mince nebo sladkosti s prosbou, aby se pomodlili za jejich rodinu. Tehdy šlo o oboustranný obchod – z dnešního Trick or treat (Koledu, nebo vám něco provedu) mám pocit, že jde jen o bezduchý nátlak…

Dávám přednost tiché podobě svátku, kdy se rodiny sejdou, aby vzpomínaly na svoje předky. Třeba i zapálí lampičku s máslem místo oleje „pro duše v očistci“ („A světlo věčné ať jim svítí…“). V posledních letech se křesťanská podoba oslavy smrskla na objíždění hřbitovů a kladení věnců – zkuste si ale třeba večer sednout, rozsvítit světýlko, upíct jablíčko, zavzpomínat, zrekapitulovat, poděkovat – a vydat se s čistým štítem vstříc dalšímu období…

 

Image: Candles in teh wind. Autor: Sam Mugraby, Photos8.com, licence CC

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>