Giorgio_Lucchesi_-_A_basket_of_grapes_by_an_amphor_on_a_wooden_table,_1916

Mabon aneb Podzimní sklizeň

Kolo roku našich pohanských předků se opět otočilo a přichází podzimní rovnodennost. Keltský svátek Mabon je středobodem různých sklizní, tedy práce a následného děkování za úrodu.

Začalo to už v létě dožínkami (na svátek Lughnasad) a pokračuje sklizní lnu a konopí, chmele, vína, brambor, jablek a dalšího ovoce. U nás na Moravě to končí svatomartinským posvícením, v jiných částech světa sklizní dýní na Halloween neboli Samhain.

Další velké pohanské (keltské) svátky:

1. Alban Eilir/ Ostara – jarní rovnodennost (Velikonoce)

2. Beltine

3. Letní slunovrat (svatojánská noc)

4. Lughnasad/ Lammas (dožínky)

5. Mabon (podzimní rovnodennost) – tento článek

6. Samhain (Dušičky)

7. Zimní slunovrat (Vánoce)

8. Imbolc (Hromnice)

oddelovac zelený

Vinobraní

K vínu se váže asi nejvíc různých zvyků, vždyť to nebyl jenom nápoj, ale zároveň sloužilo i jako součást rituálů (asi proto, že vypadá jako krev, tekutina života).

Vinnou révu znali už Keltové, ale ve velkém se začala pěstovat až od dob Karla IV. Vinobraní – svátek posledního sklizeného hroznu a zrajícího burčáku – se slaví kolem svátku svatého Václava, který je patronem vinařů.

Na Moravě se nejstarší velké (městské) vinobraní slaví ve Znojmě, kde prochází alegorický průvod krále Jana Lucemburského s Eliškou Přemyslovnou. Součástí jsou jarmarky a scénky kejklířů, šermířů, hudebníků a zpěváků. A samozřejmě pití loňského vína a letošního burčáku.

Zajímavý je i menší svátek, který vinobraní předchází: zarážení hory. Konal se 7. září, den před svátkem narození Panny Marie. Obsahuje poměrně složité „kouzlení“ s kyticí polních květů (ta se nechala posvětit a pak přinesla do vinohradu, zatímco se spálila ta loňská), svěcenou vodou, holí hlídače a jablkem (to se na hůl nabodlo).

Celé to mělo jediný účel: magicky i nemagicky ochránit (zarazit) vinohrad s dozrávajícími hrozny, aby do něj nikdo nechodil. Až do sklizně.

Dočesná

Nejen víno, ale i pivo má náš národ v oblibě. Při dočesné neboli oslavě ukončení sklizně chmele se podobně jako při dožínkách splétal poslední sklizený chmel s polními květinami do věnce a na voze se s hudbou vezl poslední štok a věnec hospodáři. Ten česáče obdaroval pivem, vyplatil jim mzdu – a následovala hospodská zábava.

V současnosti se dočesná na Moravě neslaví, nejbližší akce (která ale má s původní dočesnou společný jen název) se koná v Žatci.

Len a konopí

Sklizeň lnu je už téměř zapomenutá tradice. Na rozdíl od jiných plodin výhradně ženskou záležitostí. Ideálně končila nejpozději ve svátek narození Panny Marie (8. září).

Poté následovalo 14 dní jeho sušení a nakonec jej ženy svázaly do snopů. K těm se opět vrátily po svatém Martinu, kdy skončily jiné práce a mohlo začít předení.

Ženskou záležitostí byly i zvyky na konci sklizně. Někdy se ženy převlékaly za muže, chodily s posledním snopem po vesnici a zpívaly. Jindy spletly nejdelší stébla a svázaly jím prvního muže, kterého potkaly. Pustily ho, až když jim přispěl na večerní veselici. Tam si mohly vybírat hudbu i taneční partnery.

Tradičním tancem při sklizni lnu byla skočná nebo obkročák. Oba pocházejí z rituálu, při kterém se lidé snažili vyskočit tak vysoko, jak by měl další rok len vyrůst. Podobně probíhala i sklizeň konopí (konopná se říkalo oběma z nich).

Zapomněla jsem ještě zmínit, že někdy při sklizni ženy nechávaly stát poslední stébla na poli (říkaly jim petrolenka) nebo je zakopávaly do země. Svěřovaly příští úrodu Matce zemi.

Možná to není náhoda, že zrovna sklizeň plodiny, kterou lidé pěstovali už v pradávných dobách, kdy ještě nevládl patriarchát, zůstala zrovna ženám…

Sklizeň dalších plodin

Dokopná se někdy říká sklizni brambor, které se sice pěstují až od 18. století, ale za tu krátkou dobu se staly „chlebem chudých“. Dřív se sklízely později než dnes, většinou až v polovině září, i později.

Zvyků kolem sklizně brambor moc není. Někde třeba zdobili zvláštně tvarované hlízy jako panenky (nebo to aspoň řekli děckám a sami se smáli, jaký tvar to ve skutečnosti je) a s veselými průpovídkami je dávali hospodáři. A ještě jeden, ten si pamatuju i já. Opíkání čerstvě vykopaných „erteplí“ na ohýnku z bramborové nati.

Jen o něco později se sklízela i řepa, její sklizeň se ale nijak neslavila. To už mnohem víc lidé slavili sklizeň ovoce, a nejvíc z nich švestek – trnkobraní, v okolí Tvarožné Lhoty třeba oskorušobraní atd.

Na svatého Matouše, brambory do koše (21. září)

Svatá Hedvika medu do řepy zamíchá (17. říjen)

Prameny

Dagmar Šottnerová: Lidové tradice, Rubico, Olomouc 2009

Milada Motlová: Český rok od jara do zimy, Fortuna Libri 2010

Image: Giorgio Lucchesi (1855–1941) – A basket of grapes by an amphor on a wooden table, olej na plátně (copyright CC 0)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>