Můj děda Josef Kyzlink se narodil v roce 1893 v rodině řemeslníků, především obuvníků a slévačů, v Josefovském údolí u Adamova. Toto místo, kterému vévodí vysoká huť a bájná Býčí skála, je s tavbou a zpracováním železa spojené odpradávna.

O svém dědovi jsem se zmiňovala v kapitolách o mém rodném domě jako o třetím vlastníkovi domu číslo 93 v Babicích nad Svitavou. Stal se jím poté, co si v roce 1919 vzal dceru druhého vlastníka, Františku Pidrovou. O jejím rodě píšu v článku Druhá rodina Pidrova, Třetí rodina Pidrova a částečně také Rodina Staňků ze Žďárné.

Z roku narození je jasné, že jsem dědu nikdy nepoznala. A tak jsem vlastně ani nevěděla skoro nic o jeho rodičích a sourozencích. A to, co jsem věděla, působilo trošku zmateně. Zaujalo mě třeba, že část jeho rodu má původ někde v oblasti pozdější Jugoslávie – ale kde přesně? Snad při svém pátrání zjistím víc.

Rodiče

Jejich svatbu jsem našla v matrice pro Adamov… Což nebylo snadné. I když jsem věděla, že se děda narodil v Josefově, nevěděla jsem, pod kterou obec / matriku tato osada patřila ani kde v době svatby bydlela nevěsta.

Svatba se konala v roce 1892, rok před narozením mého dědy Josefa.

Josef Kyzlink starší je zde uvedený jako obuvnický tovaryš v Brně na Cejlu. Také se dozvíme, že jeho otec Karel, slévač, ještě žije, ale matka Marie z rodu Františka Touchyna už zemřela. V době svatby mu bylo 29 let a 7 měsíců, narodil se tedy v roce 1862.

Františka žila v době svatby se svou matkou Annou. Její otec Štěpán Rogina, pomocný slévač na odpočinku, byl již mrtvý. Můžeme si přečíst jméno otce její matky: Václav Štěpánek z Olomučan. Františce bylo v době svatby 30 let a 3 měsíce, narodila se tedy v roce 1861.

Za svědka jim šel Teodor Hlinka, pomocník v továrně v Adamově, a František Tejfar, slévač v Adamově.

Dům číslo 88 je zde uvedený s poznámkou „v Josefově“.

Narození

Josef Kyzlink (ml.) se narodil 18. března 1893 v domě číslo 88.

Otec Josef Kyzlink (st.) byl tehdy již obuvník v Josefově. Matka je Františka, dcera Štěpána Roginy. Údaje o jejich rodičích jsem uvedla výše.

Za kmotra byl Anton Horák, slévač v Adamově, a Josefa, choť jeho.

Grafický přehled nejbližších předků a potomků Josefa Kyzlinka (ta Lenka na konci, to jsem já )

Morava

V době narození a mládí mého dědy byla Morava součástí rakousko-uherské monarchie, od roku 1848 vládl František Josef I. Byla to doba velkých společenských změn. Kvetl spolkový život (Sokol, Orel, hasiči), sílilo socialistické hnutí. Naopak upadala popularita a moc katolické církve.

V umění byly populární směry jako moderna, symbolismus, impresionismus, nastoupila generace anarchistických buřičů (S.K. Neumann, Bezruč) a proletářů (Wolker).

Dále se prudce rozvíjel průmysl, stavěly se továrny, železnice (přes Adamov v roce 1849), začínalo se s elektrifikací, výrobou automobilů a motocyklů.

Na začátku 20. století sílily pro-národní a proti-habsburské nálady. V sousedních Babicích nad Svitavou byl v roce 1903 zastřelen dezertér Dominik Kapusta a tato událost vyvolala několikaletý tichý odpor při vojenských odvodech.

V roce 1914 začala tzv. Velká válka. Na jejím konci v roce 1918 vyhlásilo Československo samostatný stát v čele s prezidentem Masarykem.

Josefov a dům číslo 88

Potíž s hledáním správné matriky pramení z toho, že osada Josefov patřila pod čtyři různé obce: Babice nad Svitavou, Adamov, Olomučany a Habrůvku. Všechny tyto obce byly součástí pozořického panství Lichtenštejnů.

Druhá potíž nastává s číslem domu 88 – ještě ve sčítacím operátu z roku 1900 pro Adamov je pouze 84 domů. V roce 1910 už sice číslo 88 v Adamově najít můžeme, ale bydlí v něm jakýsi Josef Václavek. Jde jistě o dům ve městě, ne v Josefově.

V dnešní době v Josefově číslo 88 vůbec není a není ani na listech sčítacích operátů z té doby z Babic, Olomučan nebo Habrůvky. Nic jsem nenašla ani ve starých mapách (císařské otisky, 1827), kde mají domy v Josefově čísla od 1 do 10.

Podle rodinné paměti stál rodný dům mého dědy přímo naproti velké Františčiny huti, ale to není jisté.

Josefovské údolí v současnosti. Adamov, Babice, Habrůvka, stará huť, Alexandrova rozhledna a další místa zmiňovaná v článku.

V době dědova mládí už josefovská vysoká huť ani tamní prachové mlýny nebyly v provozu. Průmysl se přestěhoval do Adamova, který se v té době prudce rozrůstal. Stavěly se zde nové domy pro dělníky i vily zámožných brněnských Němců.

V Josefovském údolí, které začalo být spíše turistickým cílem, zůstal stát hostinec Švýcárna (na úvodním obrázku hostinec v roce 1909). Nad údolím byla vybudovaná a v roce 1887 zpřístupněná vyhlídková věž nazvaná Alexandrova rozhledna.

Sourozenci

Josef Kyzlink byl nejstarší (rok po svatbě narozený) syn Josefa Kyzlinka a Františky Roginy. V adamovské matrice (až do roku 1915) jsem našla tyto jeho sourozence:

• Antonín, nar. 1895 v Josefově 32 (oddán roku 1918 s Františkou Ševčíkovou, 1921 vystoupil z církve)

• Anna, nar. v lednu 1899 (zemřela v lednu 1900 na TBC)
• Josefa, její dvojče (zemřela v dubnu 1900 na TBC)
• Marie, nar. v lednu 1901 (zemřela v únoru 1901 – božec / křeče)

Ze všech sourozenců se dospělosti dožil pouze bratr Antonín.

Dům číslo 118 a Albert Kyzlink

Ve sčítacím operátu pro Babice z roku 1900 se poprvé objevují domy číslo 113-120 v Josefově, které postavil a pronajímal majitel pozořického panství, kníže Lichtenštejn. Většinou zde žili dělníci, vždy více rodin v jednom domě.

V domě číslo 118 (opět nevím, kde tento dům stál) najdeme v roce 1900 rodinu Josefa Kyzlinka:

• Kyzlink Josef, nar. 1862 v Olomučanech, tovární dělník – slévač
• Kyzlinková Františka, manželka, nar. 1862 v Olomučanech
• Kyzlink Josef, syn, nar. 1893 v Josefově
• Kyzlink Antonín, syn, nar. 1895 v Josefově
• Kyzlink Albert, syn, nar. 1889 v Josefově

Albert? Proč jsem si ho nevšimla v matrikách narozených? Není to nějaká chyba? Není.

Albert Antonín byl nemanželský syn Františky Roginy, narozený v době, kdy Františka bydlela ještě s rodiči v čísle 32 a pracovala jako služebná v Adamově. Za kmotra mu byl Albert Skoupý, slévač v Brně.

V matrice není zápis o tom, že by si Josef Alberta někdy přisvojil, pravděpodobně tedy nebyl jeho otcem.

Chlapec zemřel v roce 1903, bylo mu 14 let. V matrice úmrtí je zapsaný jako Vojtěch (Albert je německá podoba jména Vojtěch), syn Františky Roginy z Josefova čísla 70 a příčinou je TBC. Ani v této matrice není zmínka o jeho otci.

Když se vrátím k domu číslo 118, bydlela tam v roce 1900 s Kyzlinkovými rodina Šustrova. Josef Šustr, nar. 1867, byl obuvnický mistr. A byl to také praděd mé tety, která pochází ze Zastávky u Brna a vzala si bratra mé maminky ze Želešic u Brna. Ta si vzala Jiřího Kyzlinka, syna Josefa Kyzlinka, a bydlí s ním v Babicích v čísle 93. Svět je malý…

Škola

Josef Kyzlink chodil do obecné smíšené školy v Adamově v letech 1899 až 1907. Podle vysvědčení ho nejvíc bavil tělocvik a výtvarná výchova, ale je chválený i za úhledné písmo, velmi dobré čtení a náležitou pilnost.

V této době se základní školství dělilo na školu obecnou a školu občanskou (měšťanskou). Obecné školy navštěvovaly děti v prvních pěti letech školní docházky (6–11 let) a v dalších třech letech děti, které nepokračovaly ve studiu na školách občanských nebo středních.

Protože děda strávil na obecné škole 8 let, je zřejmé, že měšťanskou školu nenavštěvoval. Po ukončení obecné školy mu bylo 14 let a šel asi do učení nebo rovnou do práce.

Adamovskou školu nechal postavit kníže Lichtenštejn v roce 1857 v novogotickém slohu poblíž kostela svaté Barbory (číslo domu 46), v roce 1887 bylo přistavěno další patro. Dnes sídlí v budově městský úřad.

Od svého založení se škola rozrostla z jednotřídní až na trojtřídní v roce 1884. Od roku 1873 až do roku 1900 působil na škole nadučitel František Kouřil. V této době školu navštěvovalo až 200 žáků, kteří byli rozdělení do tříd podle věku i vědomostí. V březnu roku 1900 zemřel nadučitel Kouřil a místo něho nastoupil nadučitel Josef Deutsch. Dne 30. září 1900 se konala slavnost svěcení školního praporu, který věnoval škole místní čtenářský spolek.

Dům číslo 70 a nová macecha

Rodina se často stěhovala. V době svatby rodičů a narození Josefa žili v Josefově číslo 88, v roce 1900 v novém bytovém domě pro dělníky číslo 118 v Josefově, v roce 1903 v Josefově číslo 70. Poloha těchto domů mi není známá.

Josefova matka Františka, roz. Roginová, zemřela v době, kdy byli Josef a Antonín ještě kluci. S novou macechou Aloisií, rozenou Héčovou (svatba se konala v roce 1913), si nerozuměli, a tak se odstěhovali.

Podle rodinné paměti oba mladí chlapci v této době žili dobrodružným životem. Často pobývali v lesích, kde lovili veverky a další drobné živočichy pro přilepšení k jídelníčku. Jako zázemí jim údajně sloužil dům rodiny Novohradských, kteří patřili do širší přízně.

Vojenská válečná služba

Podle záznamu byl děda ve vojenské válečné službě od 21. června 1915 až do 28. října 1918. Byl dělostřelcem. Další podrobnosti zkusím zjistit.

Po válce, v roce 1919, se oženil s Františkou Pidrovou a přestěhoval se do Babic nad Svitavou číslo 93. O dalších událostech jeho života napíšu v dalším článku.

můj děda Josef (na fotce vpravo)