Hrušeň možná není historicky tak oblíbeným stromem jako jabloň a o hruškách neexistuje tolik přísloví a pověr, jako o jablkách. Přesto byly hrušky už od středověku hojně pěstované a využívané v různých podobách – jako čerstvé i sušené ovoce, jako součást mnoha vařených i pečených jídel, ve formě marmelády nebo povidlí a také jako hruškové pálenky.

• Tip: úvodní článek série obsahuje časový přehled vývoje pěstování ovocných stromů na území Moravy a podrobně se zabývá pěstováním a zpracováním jablek.

Planou podobou hrušně, kterou využívali naši předkové už v době kamenné, je polnička (Pyrus pyraster). Stejně jako kulturní hrušně je (oproti ostatním ovocným stromům) poměrně vysoká, dlouhověká (dožívá se až 200 let) a její dřevo je tak tvrdé, že bylo využívané pro soustružení, k dřevořezbám, dřevorytům a k výrobě svěráků a lisů.

Plody jsou ale malé (2-3 cm), téměř kulaté a ve zralosti červené – viz úvodní obrázek. Dříve se sušily a mlely na tzv. pracharandu, která se přidávala do různých těst a omáček.

Na Moravě můžeme starou planou hrušeň potkat blízko Rosic u Brna v remízku na poli pod oborou. Obvod jejího kmene ve výšce 1,3 m je 284 cm a koruna stromu dosahuje do výšky 10 m. Tato hrušeň je chráněná jako památný strom.

Hrušeň polnička je vzácnější než planá jabloň a její zvětšující se počty jsou proto připisované záměrnému působení člověka. Prvními pěstiteli hrušní byli možná staří Etruskové. V době římské se rozšířila do dnešního Německa, Nizozemí, Švýcarska a Belgie. Za její největší šlechtitele se považují Francouzi a Belgičané.

V našich zemích je kulturní hrušeň doložená ze 13. století, Ibrahim ibn Jakub o hruškových sadech mluví už v 10. století. V Klaretově encyklopedii najdeme 17 odrůd (na rozdíl od devíti odrůd jablek). To svědčí o velké oblibě hrušek.

Hrušky se podobně jako jablka sušily (a drtily na pracharandu), vařily se z nich kaše, povidla a marmelády. Existují také recepty na nadívané hrušky, např. s medem, bezovým a růžovým květem a kořením. Nadívané hrušky se někdy ještě obalovaly v těstíčku a smažily.

Používaly se také při přípravě ptáků (třeba do omáček, kterými se ptáci přelívali, nebo se jimi ptáci nadívali). Hruškový kompot vznikl až v 19. století.

Odrůdy

Většinu odrůd vyšlechtili ve Francii a Belgii. Přesto máme i české (moravské) odrůdy a spoustu krajových (tedy vyšlechtěných tak nějak samovolně, „obyčejnými“ lidmi), hlavně z oblasti Bílých Karpat, kde se o ně opět začínají zajímat.

Ananaska česká

Letní odrůda (srpen), plody protáhle kuželovité, menší, slupka žlutá s červeným žíháním, dužnina je nažloutlá, vonná, velmi šťavnatá, sladká. Plody moučnatí, vhodná na sušení.

Koporečka

Máslovka, vyšlechtěná v 18. století, velmi odolná proti mrazu. Plody zelenožluté, tečkované. Sklízí se koncem října, vydrží uskladněná do února.

Medůvky

Moravská odrůda, zraje na začátku září, plody krátce po utržení hniličí. Tento druh se pěstuje hlavně pro výrobu pálenky.

Pastornice

Vyžaduje teplé polohy, zimní odrůda (skladování až do března), slupka zelená, silná, tuhá, rzivá u kalicha, plody velké, šťavnaté.

Solanka

Výborná srpnová máslovka. Bujný vzrůst, vhodná i do vyšších poloh, krátká stopka, plod žlutý a protáhlý, chuť sladká, kořenitá.

Šídlenka

Pochází z Moravy, vyžaduje teplejší polohy a jižní svahy, zralost na konci srpna. Často jako solitera na návsi. Plod menší, slupka hladká, žlutá, dužina sladká, kořenitá. Velmi dlouhá stopka.

Další odrůdy

Místní odrůdy, známé třeba jen z jednoho jediného místa, mají často poetické názvy: Dule, Hýle, Oharka, Jačménka, Psíkova, Sůkeničky, Krvavky (červená dužnina), Holenická, Praskula, Ovesňanka, Piksálka…

I na Moravě se samozřejmě pěstovaly a pěstují odrůdy vyšlechtěné ve Francii, Belgii, Německu a dalších zemích, některé už od 16. století.

Obrázek: Atlas des plantes de France, 1891

Úvodní obrázek: licence CC3, Ettore Balocchi (wikipedia)