imbolc1

Imbolc, zimní svátek ohně

Novopohané nazývají tento svátek Imbolc. Staří Keltové mu říkali Birgithin den nebo Oimelc (ímelk), původně možná La’áOimelc (svátek rodících se jehňat a s tím související možnosti dojení ovčího mléka). Křesťanství jej překřtilo nejprve na svátek Očišťování Panny Marie, od roku 1960 Uvedení Páně do chrámu, lidově prostě Hromnice.

Osm velkých pohanských (keltských) svátků:

1. Alban Eilir/ Ostara (jarní rovnodennost, Velikonoce)

2. Beltine (čarodějnice)

3. Letní slunovrat (svatojánská noc)

4. Lughnasad/ Lammas (dožínky)

5. Mabon (podzimní rovnodennost + oslavy sklizně)

6. Samhain (Dušičky)

7. Yule (zimní slunovrat, Vánoce)

8. Imbolc (Hromnice) – tento článek

oddelovac zelený

Tento svátek slavíme uprostřed zimy, v době, kdy už sice přibývá světla i tepla (Na Hromnice – o hodinu více), ale zima může ještě znovu sevřít krajinu, docházejí zásoby a do začátku vegetačního období je ještě pořád velmi daleko. Na Hromnice – půl krajíce a polovina píce.

Je to tedy možná nejtěžší období roku, a proto si lidé potřebovali připomínat, že naděje existuje. Ne někde daleko vpředu, ale reálně teď a tady. Proto také oslavovali oheň, který je chránil proti temnotě a chladu.

Hlavní součástí svátku Oimelc bylo tedy zhasnutí starých a rozsvícení nových ohňů, v domácnostech a také v kovárně. Tato působivá tradice odděluje starý čas od nového. Malé ohýnky se rozsvěcovaly také před vstupem do obydlí, jako ochrana proti bleskům a krupobití – tento zvyk přešel do svěcení svíček hromniček v lidovém křesťanství.

Pokud to šlo, vyrývala se prý i první jarní brázda. Letos si to ale vůbec nedokážu představit…

Tento svátek byl také zasvěcený keltské bohyni Brigid. Ta je spojená s ohněm domácího krbu, těhotenstvím a porodem, její jméno znamená Vznešená. V irské mytologii je dcerou nejvyššího boha Dagdy a je nazývaná „ohnivým šípem“. Podle Cormacova glosáře z 10. století jde o trojjedinou bohyni, patronku poezie, léčitelství a kovářství.

Ať tak nebo tak, opět zde vidíme symbol ohně. Dalším symbolem je také čtyřramenný Brigitin kříž, který vidíte v záhlaví tohoto článku.

Pravděpodobně z tohoto kultu vychází také křesťanská světice Brigid z Kildare, Apoštolka Irska. Jde o legendární dceru krále z Leinsteru (nebo také druida) Dubthacha, zakladatelku a abatyši kláštera v Kildare. Je patronkou dobytka, domácího krbu, kovářství a ochránkyní před trojím způsobem smrti: upálením, utopením a probodnutím. Je uctívaná v den své smrti, což je 1. únor.

Jejich kult se pozoruhodně prolíná, je též možné, že svatá Brigid ve skutečnosti nikdy neexistovala a vše je jen křesťanská verze keltských legend. Shodný je den, kdy jsou uctívané (tedy Imbolc), i jejich propojení s ohněm. Pravděpodobná je i shoda místa a podoby kultu. Právě v Kildare prý stála pohanská svatyně, ve které 19 panenských kněžek (Breochwidh) udržovalo posvátný oheň. Později to bylo 19 jeptišek v klášteře.*1

Brigit Búadach/ Búaid na fine,
Siur Ríg nime/ Nár in duine,
Eslind luige/ Lethan breo.
Ro-siacht noí:bnem/ Mumme Goídel,
Riar na n-oíged/ Oíbel ecnai,
Ingen Dubthaig/ Duine úallach,
Brigit búadach/ Brigit búadach.

Vítězná Brigit/ Sláva rodu,
Sestra nebeského Krále/ Vznešená,
Nebezpečná přísaha/ Daleko dolétlý plamen.
Dosáhla svatého nebe/ Nevlastní matka Keltů,
Opora cizinců/ Jiskra moudrosti,
Dubthachova dcera/ Paní vznešené mysli,
Vítězná Brigit/ Živoucí v životě. *2

Staří Slované přibližně v této době (tedy během února) slavili svátek Velesa, boha podsvětí a ochránce zvířat. Svátek byl spojený se zvířecí magií. Dodnes se částečně zachoval v masopustních průvodech, kdy si lidé oblékají zvířecí masky.

Dnes se v českých lidových tradicích slaví hlavně Hromnice (2. února). V tento den se oficiálně ukončuje 40denní vánoční období – slaví se den, kdy se Panna Marie mohla rituálně očistit v Chrámu, právě po 40 dnech od porodu. V hlavní roli je opět oheň v podobě svíček hromniček, které se posvěcují, aby lidi chránily před bleskem.

Tato svíčka je ale jen symbolem hlubšího obrazu. Při návštěvě Chrámu totiž Panna Marie vyslechne proroctví spravedlivého Simeona, který nazval jejího syna „světlem k osvícení národům“. Tím skutečným světlem je pro křesťany Ježíš, který později říká: „Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě.“ (Jan 12, 46)

Nakonec se ještě zmíním o dalším velkém křesťanském svátku tohoto období. 3. února slaví hlavně východní křesťané svátek svatého Blažeje (Blasius), patrona domácích zvířat a počasí. I na tento svátek se světily svíce a také žehnala voda. Kněz také udílel velké svatoblažejské požehnání.

Lidé v tento den vyhledávali sluneční paprsky, které považovali za zvlášť silné, léčivé a přinášející zdraví a štěstí po celý další rok. Obecně byl tento den spojený s hudbou, zpěvem a tancem na oslavu přicházejícího jara. Na Hané a na Slovácku se konala tzv. blažejská koleda, kdy hlavně školní děti v převlecích vybíraly mouku, hrách, vejce, klobásy a peníze pro své učitele.

 *1 podle http://www.taxoft.cz/nemeton/filosof/brighid.php

*2 báseň ze sbírky Dánta Ban: poems of Irish women early and modern, 1991

Image copyright: Lenny Kavalirova, all rights reserved (do not copy, do not share)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>