Stavby z přírodních materiálů 2017

Stavby z přírodních materiálů – tři dny inspirace a zajímavých informací i zamyšlení pro každého, kdo se o toto téma zajímá. Alespoň pár nových poznatků si odnesli úplní laici i profíci s dlouholetou praxí. V příjemné přátelské atmosféře, doplněné o skvělé vegetariánské menu vydávané usměvavými kuchaři v suterénu pražské Domoviny.

Je pátek 10. března 2017, 7 hodin večer. Ve Foersterově sálu KD Domovina v pražských Holešovicích právě začíná pátý ročník konference Stavby z přírodních materiálů, kterou pořádá sdružení Baobaby.

Příchozí, kterých je zatím o něco méně než avizovaných 500 (možná i proto, že někteří se zúčastní pouze sobotního programu), dostávají zelenou pásku na zápěstí, sluchátka a instrukce. „Nalaďte jedničku, tady to můžete zeslabit nebo zesílit.“ Nic víc. Všechno už je perfektně nachystané předem.

Po krátkém úvodu pořádajícího Viktora Karlíka vystupuje Sigi Koko, sympatická propagátorka přírodního stavění z Pennsylvánie. Její facebookové inspirace už nějakou dobu bedlivě sleduju – a teď ji tedy vidím naživo.

Mluví o uzdravování země a propojování komunit, o tom, že je nutné vyjít z konkrétního místa (místních materiálů a místního klima), že máme začít s něčím menším, vzájemně se učit a mít z té kreativní a intuitivní práce radost.

Její nadšení je nakažlivé, a tak jí rádi odpouštíme, že vlastně nic z její přednášky pro nás, kdo už jsme si to s hlínou zkusili, není novinkou. Až v diskuzi upozornila na jednu ne moc známou věc: že přírodní stavitelství boří bariéru mezi mužskou a ženskou rolí – vždyť z hlíny a slámy staví a tvoří stejně tak muži jako ženy.

Druhou zahraniční hvězdou byl Gernot Minke, profesor na univerzitě v Kasselu v Německu. Jeho na faktech založený přístup jako by byl protiváhou předchozí přednášky. Z jeho výzkumů vycházejí i čeští stavebníci ze Sdružení hliněného stavitelství, zájemci určitě budou znát jeho knihy Příručka hliněného stavitelství nebo Stavby ze slámy.

Mimo spousty zajímavých údajů (třeba o energii, která je potřeba na výrobu různých materiálů) ukazuje svoje realizované stavby se střechou do kupole porostlou zelenými rostlinami – Gernot je totiž velký propagátor zelených střech. A kupolí… Jeden takový „hobití domeček“ ze samonosné slámy postavil i poblíž Bratislavy.

Sobotní program, poskládaný z tuzemských odborníků, zahajuje Lukáš Gavlovský. Jeho hravá přednáška začíná dětskými hrady z písku, pokračuje cestou do Španělska a hraním si s kresbou přírodními materiály nebo pokusem o stěnu z dusané hlíny a končí u realizací dětských hřišť. Zaujala mě a pobavila.

Poté přichází Petr Hájek, o kterém už každý, koho zajímá přírodní bydlení, aspoň jednou slyšel. Začíná poněkud nezvykle poučením o posvátné goemetrii, což mu ubírá čas na možná zásadnější vysvětlení jeho vize přírodního domu (minimální dům umožňující bydlet víc v přírodě, tedy v zahradě, než v domě) a rodové zahrady (obývá a dědí se v rodě).

Mluví o zodpovědnosti za svůj kousek Země, o tom, že při projektování je lepší myslet na prostor než na dům, o právu na vlastní zkušenost a o tom, že nejlepší prostory jsou na rozhraní dvou prostředí – třeba vody a souše (život v rákosí u rybníka) nebo domu a zahrady (terasa nebo veranda obklopující dům).

Pokračuje přednáška Ondřeje Netíka, která se zabývá tím, kde udělalo klasické stavebnictví chybu. Proč odbočilo od skromného domku našich předků k zámeckému standardu a svou rozežraností ničí svoje vlastní majitele?

Ondřej zaujal hlavně tím, že sám v takovém skromném domku (jedna světnice, jedna ložnice, koupelna) žije, i se ženou a svými třemi dětmi. Podobně jako Petr Hájek totiž tvrdí, že dům je jen malým prostorem na přespání a že hlavním životním teritoriem je permakulturní zahrada.

Následují už kratší nebo méně inspirativní přednášky: Martin Kautz nám ukázal, jaké domy z přírodních materiálů (panelů) staví pro bohaté Rusy. Eugen Nagy se pochlubil svým 20 let starým Manuálem ekologické výstavby, kde se snaží prosadit přírodní materiály a udržitelný (nízkoenergetický) životní styl i do mainstreemové výstavby. Radek Hála nás zasvětil do legislativy spojené s výstavbou slaměných domů.

Do sobotního programu se vejdou i prezentace firem Propuls Solar (český výrobce solárních panelů), Isometal (zemní vruty), Carbometum (přísada do betonu, která z něj má udělat zdravý materiál) a vystoupí i Klára Auerová neboli moje oblíbené Mlékovky (barvy na dřevo z mléčného kaseinu).

A celé to končí panelovou diskusí těch, jejichž přednášky nejvíc zaujaly (Sigi Koko, Gernot Minke a Ondřej Netík), plus dvou dalších odborníků ze Slovenska, na téma „Profesionalizace, inovace a konkurenceschopnost přírodního stavitelství“. Gernot oponuje Sigi, Ondřej sklízí potlesk za svůj požadavek, aby řemeslníci dělali řemeslo s láskou (a ne z donucení, že na lepší skolu neměli), a pak se směje, když zjistí, že i slavný architekt Minke je rebelem jako on.

Ani nedělní program nenudí: Pavel Černý pohovoří o své představě soběstačného domu. Samostatnost spojuje se zodpovědností za vlastní zdroje a jejich fungování a podrobně informuje o své ostrovní solární elektrárně.

Miro Hrib přináší další zajímavé téma: zachycování vody v krajině, hlavně té městské. Nový urbanismus by měl řešit postupné zasakování dešťové vody (např. odvod vody z betonových ploch do vsakovacích jam, zelené střechy) a její další využití (zelené zóny s fontánou, splachování ve veřejných budovách).

Patrik Majringer představuje konopný beton a konopné omítky a izolace, které vyrábí a dodává jeho firma Noricum.

A jako poslední vystoupí Karel Šebela, který si až v USA nastudoval, jak se staví Zeměloď, a její českou verzi postavil poblíž Uherského Hradiště. Vytápí ji slunce, má kořenovou čističku a malou výrobnu metanu a ve skleníkové akvaponii tam pěstuje salát a chová ryby.

Ještě si potřást rukou a předat kontakty s novými známými a inspirativní třídenní konference je u konce. Přinesla pestrou směs vystupujících, od nadšenců a praktiků přes architekty a další odborníky až po prezentace nákladných technických řešení.

Z mého pohledu byly nejzajímavější prezentace Lukáše Gavlovského, Petra Hájka a Ondřeje Netíka, ale nakonec jsem si alespoň nějakou inspiraci odnesla od každého vystupujícího.

Zbývá jen doporučit tuto skvěle zorganizovanou akci všem, koho téma přírodního a přírodě přátelského stavitelství zajímá. A těšit se na příští ročník.