V pátek 3. listopadu 2017 odpoledne (a večer) na Fakultě architektury VUT Brno proběhla akce s názvem Hliněné sdílení. Sešli se na ní odborníci a uznávané kapacity v oboru práce s hliněnými omítkami (a nejen s nimi).
Akci organizovalo Sdružení hliněného stavitelství, které tyto odborníky sdružuje a zajišťuje pro ně i teoretické podklady díky práci docentky Žabičkové, která působí právě na FA VUT.
Tento už 3. ročník se konal v rámci Týdnů vzdělávání dospělých a byl tedy zaměřený na informování veřejnosti o tom, že tu něco jako hliněné stavitelství na této úrovni vůbec existuje. Že se jím zabývají na fakultě, že jsou tu architekti a profesionální řemeslníci.
A že u nás existuje propracovaný a celoevropsky uznávaný systém (re)kvalifikačních kurzů pro hlínaře – omítkáře, zedníky i dekoratéry. Já byla zatím jen na úvodním kurzu o hlíně jako materiálu společném pro všechny tyto kvalifikace (a můžu potvrdit, že byl po všech stránkách skvělý), protože další hlínařské dovednosti se učím individuálně od Ondřeje Netíka, ale po této akci mám chuť naučit se další, pokročilejší techniky.
Úvod akce tedy patřil představení kvalifikačních kurzů Zhotovitel hliněných staveb a certifikovaných kurzů Poznej hlínu (doc. Ing. Ivana Žabičková, CSc. a Ing. Zdeněk Vejpustek, Ph.D. ze Sdružení hliněného stavitelství).
Jako druhý přišel Michal Navrátil, který vyrábí hliněné omítky značky Picas oblíbené mezi většinou profesionálů (i já je mám moc ráda a nemám důvod hledat cokoliv jiného). Mluvil o tom, jak a proč přidávat do omítek rostlinná vlákna. Nechal nás také zkusit si na vlastní kůži, jak se chovají různé druhy jílů (kaolinitické bílé jíly, montmorillonitické mastné jíly a illitové cihlářské jíly).
Ing. arch. Mojmír Hudec z Ateliéru ELAM měl přednášku o akumulačních plochách z nepálené hlíny, které zlepšují vlastnosti dřevostaveb.
Krátkou praktickou ukázku své práce – barvený reliéf vytvořený metodou in pasto přinesl Ondřej Netík (Duše domu).
O realizacích hliněných omítek v rekonstruovaných starých domech i novostavbách mluvil Martin Papež (Hlína pro dům), kterého jsem bohužel nestihla, protože jsem se zapovídala s Bárou, se kterou jsem se před čtyřmi roky potkala na své úplně první hliněné stavbě… A takových setkání tu bylo víc, vždyť hlínaři (řemeslníci i ti, kteří si nechali dům postavit) jsou jedna velká přátelská komunita.
Teoretické i praktické znalosti o pravém marockém štuku jsem načerpala při přednášce Ing. arch. Markéty Petrové (tadelakt.cz). Dozvěděla jsem se o použití materiálů, o možnostech podkladů i přesný postup.
Prakticky byla orientovaná prezentace Aleše Dorazila (prirodnidum.cz) a Ing. arch. Kateřiny Šmardové (smardova.cz) o jejich zajímavých hliněných realizacích (použití barevných pigmentů, řešení detailů, hliněný obraz, sgrafito). Dozvěděli jsme se i trochu ze zákulisí (jednání s investory a cenotvorba).
Jako úplně poslední přišel Bohdan Nebesař (Dobré bydlení), který vedl můj první hlínařský kurz. Pěkně všechny předchozí přednášky shrnul a doplnil o svoje zkušenosti s rekonstrukcí památkově chráněného domu z kotovic a výstavbou nových domů s betonovým nebo dřevěným skeletem a hliněnými povrchy.
Co si z toho odnáším já osobně? Jak už jsem psala na začátku, moje obzory se opět rozšířily a já mám chuť se posouvat dál. O vápenných omítkách jsem uvažovala už dřív (s českou variantou marockého štuku už mám zkušenost, ale s dalšími variantami zatím ne). Nejvíc mě zaujaly japonské omítky a dekorativní techniky sgrafito a in pasto. Najdu, vyzkouším a to dobré začnu používat.