Kelti. Tajemný „první národ“ na našem území, který stavěl rozlehlá opevněná oppida obklopená soustavy polí (na Moravě hlavně na trase „jantarové stezky“) v době, kdy se Římská říše teprve pomalu probouzela. Jejich kultura dala název celému období: doba laténská (4. – 1. st. př. l.). Jak fungovalo keltské zemědělství? Co pěstovali, co jedli – a jak vařili pivo?

Jednotlivé díly seriálu:

1. Počátky zemědělství (starší neolit)

2. První pluhy a jabloně (mladší neolit a eneolit)

3. Doba kovová (doba bronzová a halštatská)

4. Keltské zemědělství: žací stroj a pivo (doba laténská) – tento článek

5. Pod vlivem Říma (1.-4. století)

6. První Slované (6. století)

(další díly jsou v plánu)

Využití železa

Zatímco na jihovýchodě Evropy bylo zemědělství dácko-thráckého a ilyrského typu (s pořádným pluhem s širokou radlicí), u nás na Moravě, stejně jako ve skoro celé střední a západní Evropě jsme měli zemědělství keltského typu.

Pro laténské období je nejdůležitější větší rozšíření železa mezi obyčejné lidi. Stalo se „demokratickým“ kovem a konečně se začalo využívat i k výrobě zemědělského nářadí.

Kelti používali rádla se železnou radlicí, železné srpy na obilí (nález srpu z Křenovic blízko Brna) a krátké kosy na trávu, železem okované lopaty a rýče a železné nůžky na ovčí vlnu. Dokážete si představit, jak to pižlali před tím?

Radlici používali Kelti úzkou a těžkou (na rozdíl od Ilyrů). Jedna taková se našla v Hostimi, další v Brníčku nebo v Uherském Brodě. Hodila se na orání nových, těžkých půd.

Kde nedosáhla radlice, použili ruční nástroje: motyku, rýč, rycí kůly a hole. Dřevěné, okované železnými pásy. Stejné rýče se na Moravě vyráběly a používaly ještě před sto lety. Dva takové mají vystavené v těšanské kovárně:

Keltské pole a keltský poník

Pro laténské období je také charakteristické tzv. keltské pole. Jde o soustavu malých polí oddělených širokými mezemi nebo valy, které se využívaly jako cesty. Jedno pole mělo 200-1000 (vzácně až 7000) m2, jedna soustava (plužina) 2-10 (vzácně až 500) ha. Menší plužiny zvládla obhospodařit jedna rodina, o ty velké se asi staral celý kolektiv.

Kelti ještě neznali hnojení, takže po pár letech museli pole nechat odpočívat. Střídavě tak využívali vždy asi 1/3 plužiny, na zbytku pásli dobytek nebo z něj sklízeli seno.

Seno samozřejmě potřebovali, aby mohli krmit v zimě dobytek. Chovali hlavně krávy (asi 1/3 na mléko a k tahu, 2/3 na maso), slepice, ovce na vyhlášenou vlnu a mléko, prasata na maso a méně často i koně (nordický/ keltský pony), kozy a husy.

Zimní krmení senem byl velký vynález, který se stal samozřejmostí až koncem laténského období. Do té doby se dobytek musel přes zimu sám pást, nebo ho jednoduše na podzim zabili. Přikrmování mělo vliv i na zvířata (hlavně krávy a koně), která díky tomu postupně dorůstala větší (koně „až“ 155 cm).

Pivo s blínem a žací stroj

Kelti pěstovali pšenici, proso, žito, oves, hrách, čočku, boby, merlík bílý a konopí (ke tkaní látek i na semena) a barvířské rostliny. Ale hlavně ječmen, ze kerého pekli chleba a vařili kaše – a pivo.

Slad na vaření piva získali naklíčením, fermentováním a karamelizováním (pomocí horkých kamenů) ječmene. Do piva nepřidávali chmel (který má zklidňující účinky), ale např. semínka mrkve, kmín, pelyněk a někdy i blín (který způsobuje trans – proto Kelti pili pivo s blínem před bitvou). A často taky med, který podporuje kvašení/ zrání piva.

Kelti znali poměrně hodně druhů zeleniny: řepu, cibuli, česnek, mrkev, zelí, celer, pórek, tuřín a listovou zeleninu. Z koření petržel, majoránku, řeřichu, anýz, kmín a fenykl.

V pěstování ovoce navázali na starší tradice (u nás jabloně, meruňky, hrušně, švestky, višně ad.) a přidali vinnou révu a broskve. A nesmíme zapomínat na ořechy!

Důležitým technickým zlepšovákem byl rotační mlýnek na obilí (žernov). Kelti převzali a „barbarizovali“ mlýnky od Řeků. Používali i stoupy na výrobu krup z ječmene, funkčně vylepšili srpy a začali s kováním nákladních koní.

Úplně na konci laténského období vymysleli i žací stroj. Byla to zubatá čepel upevněná mezi dvěma koly a tlačená zvířetem. Ta odřezávala klasy, které padaly do korby. Mělo to jedinou nevýhodu: sláma zůstávala na poli. Obrázek žacího stroje je v záhlaví stránky a tady je ještě jednou a celý:

Prameny

Magdalena Beranová: Zemědělství starých Slovanů, 1980

Kolektiv: Československé dějiny v datech, 1986

Vladimír Podborský: Pravěké dějiny Moravy, 1993

Joanne Asalová: Keltská lidová kuchyně, 1999

Science News: 2550-Year-Old Celtic Beer Recipe

Obrázek – žací stroj: reliéf z Trieru (římsko-galský žací stroj)