Erntemesser

Počátky zemědělství na Moravě

Všichni si pamatujeme ze školy, že naši prapředkové byli lovci a sběrači a zemědělství vzniklo na Blízkém Východě. Jak ale probíhal přechod od sběračství k zemědělství na území Moravy? Co pěstovali první moravští zemědělci? Odpovědi se pokusím najít v knize Magdaleny Beranové Zemědělství starých Slovanů.

Konec doby ledové

Pro způsob obživy je jistě nejdůležitější klima. To bylo na Moravě až zhruba do 10 000 př. l. studené – s menšími výkyvy tu panovala nejmladší doba ledová (Würm). Kontinentální ledovec zasahoval až do dnešního Německa, u nás byla pravděpodobně chladná step nebo tundra.

Oteplovat se začalo během 10. tisíciletí př. l. Nejdřív se tundra proměnila ve smrkovou tajgu s porostem bříz v nížinách. V 9. tisíciletí př. l. tajgu pomalu vystřídaly doubravy, podnebí bylo vlhké a poměrně teplé. Paleolitické a mezolitické skupiny kočovných lovců a sběračů si k životu vybíraly vyvýšená místa a suchá, písčitá podloží.

Když se potom v 5. tisíciletí př. l. začali kolem řek a na úrodných sprašových půdách usazovat první zemědělci (kultura s lineární keramikou), pravděpodobně si alespoň ze začátku s mezolitickými lovci nekonkurovali. Co se s nimi stalo, kam zmizeli, to už se ale nedozvíme.

Potulní zemědělci

Jak přišli první lidé na to, že mají začít orat a sít? Zase to víme jen pravděpodobně: naučili se to postupně. Takovým mezistupněm mezi sběrem a zemědělstvím bylo „sklizňové hospodářství„. Lidé ještě kočovali, ale když našli místo, kde bylo hodně jedlých rostlin, usadili se tam do doby, než je mohli sklidit.

Naučili se tak rostliny znát, pečovat o ně a naučili se i zásadní věc: uchovávat jejich semena přes zimu. A když jedno krásné jaro ty semínka zaseli – byli z nich zemědělci. Samozřejmě jim k tomu mohly pomoct i znalosti, které do Evropy pomalu přicházely z úrodné Mezopotámie, kde už zemědělství pár tisíciletí znali. Ale překonávat období zimy, to se museli naučit sami.

Co pěstovali první moravští zemědělci? Pšenici, ječmen, hrách, čočku, len, mák a boby. Vzácněji také proso, oves a žito. Zvířata (hlavně skot, méně často prasata, ovce a kozy) chovali zatím pouze na maso, mléko, kosti a kůže. Jejich sílu a také hnůj začali v zemědělství využívat až později.

Pěstovaná pšenice byly odolné druhy pšenice pluchaté, jednozrnka a především dvouzrnka, zřídka také nahá pšenice obecná a shloučená. Pšenice špalda se pravděpodobně pěstovala dál na východ od nás. Ječmen je doložený hlavně víceřadý.

Přemýšleli jste někdy o tom, jak první zemědělci pracovali? Neuměli ještě orat, zem pouze kypřili – ale čím? Nejpravděpodobněji tzv. dřevěnými brázdiči, tedy vhodně tvarovaným dřevem, které táhli po políčku a tak vyrývali brázdu, do které seli. Používali také motyky ze dřeva nebo z rohů a parohů.

Při přípravě pole často vypalovali louky nebo lesy a seli přímo do teplého popela, takže nemuseli vůbec kopat a měli pohnojeno na několik příštích let. Protože obilí půdu rychle vyčerpá, nechávali vždy po třech až pěti letech půdu ležet ladem, aby se zase zúrodnila, a po 20 až 50 letech proces zopakovali.

Protože museli střídat osetá pole a hledat nové plochy, byli první zemědělci stěhovaví. Z nálezů vyplývá, že na jednom místě žila jedna generace (cca 15 let), která se odstěhovala jinam, a další generace se po dalších 15 letech vracela zpět do sídla svých matek a babiček.

Pomalá sklizeň

Problém nebylo jen setí, ale také sklízení obilí. Se svými kamennými nebo kostěnnými srpy a žňovými noži, kterými podsekli hrst obilí o zhruba 20 klasech jedním nebo i více údery, byli zoufale pomalí. To se zlepšilo až s vynálezem bronzu.

Možná i proto naši předkové začínali se sklizní dlouho před úplným dozráním obilí, hned jak se objevily klasy. Zelené obilí používali na přímou spotřebu, zralé obilí ze sklizně na uskladnění.

Také mlácení obilí bylo v dávných dobách složité. Nebo spíš primitivně jednoduché – obilí asi drolili ručně. Nemuseli ale už spěchat jako se sklizní, takže měli zábavu na dlouhé podzimní večery.

Podobně pěstovali a sklízeli také ostatní plodiny. Množství dalších rostlin stále pouze sbírali.

Na Moravě bylo osídlení lidí z kultury s lineární keramikou doložené např. ve Strachotíně u Břeclavi, v Mohelnici, ve Vedrovicích u Moravského Krumlova, v brněnském Novém Lískovci, v Uničově, ve Vítovicích u Vyškova nebo v některých jeskyních u Brna (Pekárna, Švédův stůl).

Prameny:

Magdalena Beranová: Zemědělství starých Slovanů. Československá akademie věd, Archeologický ústav, 1980

Kolektiv: Československé dějiny v datech. Svoboda, 1986

Vladimír Podborský: Pravěké dějiny Moravy. Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 1993

Václav Cílek: Krajiny vnitřní a vnější. Dokořán, 2005

Image: sklizňová sekera (rekonstrukce), Německo, autor: Bullenwächter (wikipedie), licence: CC 3.0

1 komentář u „Počátky zemědělství na Moravě“

  1. Někdy asi v r. 1975 p. Dr. Magdaléna Beranová navštívila VÚRV v Praze 6 – Ruzyni s tím, že by potřebovala odzkoušet několik jednoduchých orebních zařízení a dostavila se naše odd. Genové banky, kde jsem působil (1968-2004) se zmíněným požadavkem. Měl jsem možnost s malototraktorem na pozemcích, které jsme obhospodařovali ty „pluhy“ dle jejich požadavků tahat. Byla to zajímavá práce a rád na ní vzpomínám. Zkoušela tam ještě různé kamenné nástroje na sklizeň obilí. Zaujala mne „krátká kosa“. Jak mi sdělila, používala se do 15. století tj. do doby, než byla vynalezena kosa současná s dlouhým kosištěm. Požádal jsem ji tenkrát, zda by mi tu krátkou kosu na nějaký čas nepůjčila, že si dám zhotovit repliku. Ochotně mi ji půjčila. Repliku jsem si dal vyrobit a mám ji doposud, jako vzpomínku na tu dobu. Tu původní krátkou kosu jsem p. Dr. samozřejmě s díky vrátil.
    Jan Štefan 27.11.2016

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>