Druhý díl seriálu nás přivede na konec doby kamenné a do doby měděné – jaké bylo moravské zemědělství v neolitu a eneolitu? V té době lidé pěstovali na polích stále stejné plodiny jako první zemědělci. K tomu začali sázet a šlechtit ovocné stromy a možná i první zeleninu. Největší změnou bylo využití pluhu (dřevěného oradla) taženého dobytkem.

Jednotlivé díly seriálu:

1. Počátky zemědělství (starší neolit)

2. První pluhy a jabloně (mladší neolit a eneolit) – tento článek

3. Doba kovová (doba bronzová a halštatská)

4. Keltové a jejich pole (doba laténská)

5. Pod vlivem Říma (1.-4. století)

(další díly jsou v plánu)

V minulém článku série o dějinách zemědělství jste si mohli přečíst o tom, jak na území Moravy přišli v 5. tisíciletí př. l. první zemědělci. Nejdřív se naučili sklízet, potom i sít – pšenici, ječmen, hrách, čočku, len, mák a boby. Používali pouze primitivní dřevěné a kamenné nástroje, často se museli stěhovat.

V té době (ve starším a středním neolitu, kultura s lineární keramikou) existovala matrilineární rodová společnost, která pracovala a žila jako kolektiv. V dalších tisíciletích proběhly v souvislosti se zemědělstvím velké společenské změny.

První vyorané brázdy

V mladším neolitu (4000-3200 př. l., kultura s moravskou malovanou keramikou) se tato společenská jednota postupně rozpadala. Do popředí se dostávali muži – ať už proto, že dělali významnou práci (kácení stromů, příprava polí), nebo proto, že rodové vesnice díky přebytkům bohatly a bohatství přitahovalo konflikty a války.

Nadbytky vznikaly i proto, že se v té době začaly více používat dřevěné brázdiče, což usnadnilo setí. Od staršího eneolitu (od 3200 př. l.) obyvatelé Moravy znali už i dřevěné oradlo, do kterého poprvé zapřáhli dobytek, který předtím chovali pouze na maso. To umožnilo dělat dlouhé a hluboké brázdy a využít půdu i tam, kde to s ručními nástroji nešlo.

Díky oradlu tak naši předkové v eneolitu (doba měděná, 3200-1900 př. l.) přešli od žárového k trávopolnímu hospodaření. To znamená, že přestali kočovat – vypalovat, osívat, opouštět pole a zase se na ně vracet. Pole orali a osívali dlouhodobě, takže jim na nich rostla mimo obilí i tráva, která tvořila až 50 % příměsi. Když už to nebylo únosné, museli nechat pole ladem a po několika letech začít znovu.

S využíváním dobytka k orbě ještě víc stoupl společenský význam mužů, protože to byla výhradně jejich práce. Kult mužské síly je tak přímo spojený s kultem dobytka a býčí rohy jsou ve starých kulturách výrazně maskulinním symbolem.

Začátky pěstování ovoce

I když už znali měď, používali eneolitičtí zemědělci ke sklízení obilí stále kamenné srpy a žňové nože, oproti době kamenné jen trochu vylepšené. Obilí skladovali v jámách, které vymazali hlínou a vypálili.

Příliš se nezměnila ani skladba pěstovaných plodin: převažuje obilí, luštěniny a len. Vzrůstal význam ječmene a navíc se pomalu začínalo s pěstováním ovoce. Planá jablka, hrušky, třešně, trnky, mirabelky, lesní vinnou révu a vlašské a lískové ořechy hledali a využívali naši předkové už v neolitu.

V eneolitu začali systematicky pěstovat (a křížit) slívy, jabloně, třešně, hrušně a vlašské ořechy. Nejdůležitější byla asi jablka, která uměli uskladnit nebo nasušit na horší časy.

Ze zeleniny používali česnek, mrkev a pastinák – tady ale není jisté, jestli rostliny pěstovali, nebo jen hledali a sklízeli. Často také sbírali další plané rostliny a léčivé byliny.

Další eneolitickou novinkou je domestikace koně. Ti byli důležití pro stepní kultury (Rusko), ve střední Evropě chovali pořád hlavně skot a k tomu prasata a ovce.

Přehled kultur pozdního neolitu a eneolitu na Moravě

Kultura s moravskou malovanou keramikou

- patřila do lengyelského komplexu, 4000-3200 př. l.

- znaky: keramika malovaná červenou, žlutou a černou barvou, schematizované sošky venuší, rondely, precizní kamenné nástroje

- lokality: Hluboké Mašůvky (venuše), Neslovice, Oslavany-Luže, Popůvky (u Brna), Prštice, Bučovice, Kobeřice, Archlebov, Znojemsko (Boskovštejn-Výhon, Křepice, Střelice-Bukovina, Těšetice-Kyjovice – rondel)

Kultura nálevkovitých pohárů

- starší a střední eneolit (3200-2400 př. l.)

- znaky: počátky zpracování mědi, první zbraně využívané proti lidem (kamenný sekeromlat), opevněná sídliště

Jevišovická kultura

- mladší eneolit (2400-2200 př. l.), od řeky Moravy po Českomoravskou vysočinu, Jevišovice, Brno, Boskovická brázda, Grešlovské Mýto

- vyvinula se z bádenské kultury (střední eneolit)

- znaky: výšinná sídliště, kult býka, tkalcovství

Lid se šňůrovou keramikou

- pozdní eneolit (2200-1900 př. l.), Marefy u Bučovic ad.

- bojovný lid – používali kamenné sekeromlaty, pevná organizace

- pravděpodobně šlo o kočovné chovatele dobytka, kteří k nám pronikli ze severu

Lid se zvoncovitými poháry

- pozdní eneolit (2200-1900 př. l.)

- znaky: luk a šípy, měděné dýky, poháry ve tvaru obráceného zvonu, jantarové šperky

- v západní Evropě a Maroku už od 2900 př. l., má se za to, že postavili Stonehenge

Prameny

Magdalena Beranová: Zemědělství starých Slovanů. Československá akademie věd, Archeologický ústav, 1980

Kolektiv: Československé dějiny v datech, 1986

Vladimír Podborský: Pravěké dějiny Moravy, 1993

Sklenář, Sklenářová, Slabina: Encyklopedie pravěku v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 2002

Obrázek – zdroj: http://www.oskole.sk/index.php?skola=stredna-skola&id_cat=8&clanok=16290