Ze zatažené oblohy se spouští déšť. Je 18 hodin, svatojánský podvečer, a já čekám na zastávce u Žebětínského rybníka, kde mám sraz s několika lidmi, kterým bych ráda ukázala bylinky a další užitečné rostliny přímo tam, kde rostou.
V 18:20 s příjezdem autobusu a mých hostů déšť jako na povel ustává a my můžeme vyrazit. Dokonce časem začne svítit sluníčko a výlet se vydaří jako pokaždé.
Bylinkové výlety jsou spojením mé vášně pro přírodu a bylinkaření a dřívějšího lektorování kurzů o zdravé výživě. Mám sice připravené povídání o rostlinách, které cestou potkáme, ale můžeme se volně bavit o všem, co nás (vás) zajímá.
Zatím jsem vedla výpravu vždycky blízko Brna-Bystrce, protože v Podkomorských lesích je pořád něco k vidění. Podzimní výlety se odehrály v Rakoveckém údolí, na cestě mezi hradem Veveří a Bystrcí nebo v údolí Augšperského potoka, kde kvetly ocúny. Tentokrát jsem se rozhodla pro jinou trasu, kde se bahnité břehy rybníka střídají s loukami a lesem.
Pro velký zájem jsem stejnou trasu prošla dvakrát. Poprvé v neděli 21. června a podruhé přímo na svatého Jána večer.
Cestou necestou, lesem nelesem…
První část se odehrávala u Žebětínského rybníka, který je přírodní památkou pod správou Agentury ochrany přírody a krajiny. Rybník a okolní mokřady jsou totiž útočištěm pro několik druhů žab (skokan hnědý, ropucha obecná) a dalších živočichů i rostlin.
Hned na začátku jsme si ukázali kvetoucí kostival lékařský. Okolo rybníka rostou samozřejmě vrby, a to vrba jíva, popelavá, bílá, košíkářská a křehká. Právě krásný, vzrostlý strom vrby křehké jsme u rybníka obdivovali. Rozpovídala jsem se taky o rákosí a orobinci, které jsou jedlé a navíc mají mnohostranné využití.
Po obejití několika chat jsme se vydali cestou mezi poli. Viděli jsme vlčí máky, komonici lékařskou a bílou, hadince, lopuchy, černý bez, bršlici kozí nohu a spoustu dalších květin i stromů.
Na hranici louky a lesa rostla trnka a cestou dolů do Horákova žlebu vlhkým stínem lesa jsme potkali kapradí (zelené, ne zlaté), odkvetlou mařinku vonnou nebo třeba netýkavky a také už odkvetlé konvalinky.
Nahoře u včelína jsme se museli zastavit, abychom obdivovali chrastavec lesní a třezalku, rostlinku svatého Jána. Potom už zbývala jenom cesta loukou, kde na podzim zrají šípky a topinambury. A kdo by řekl, že v obyčejné „trávě“ se dá najít tolik dalších léčivých rostlinek!
Svatojánský západ slunce
Druhá vycházka, která se konala ve svatojánský podvečer, byla načasovaná tak, že jsme na louku s pěkným výhledem vyšli právě ve chvíli, kdy zapadalo slunce, které je v tyto dny nejblíž Zemi. Krásný západ…
O pěkné chvilky nezůstala ochuzená ani první výprava. U rybníka jsme potkali kachní rodinku a hned tři užovky obojkové, které si tam užívaly dopoledního sluníčka. Kolem svátku svatého Jana z rybníka vylézají i mladé žabky – ty jsme ale pouze slyšeli.
Věřím, že vy, kteří jste se mnou šli, jste si výletů, atmosféry nejdelších dnů a bylinek užili tak, jako já. Další výlety určitě brzy budou – sledujte pozvánky ve facebookové skupině Jiný proud!
Těším se na vás
Lenny