Jiří (Georg) Kyzlink, můj přímý předek v šesté generaci, se narodil a žil v Olomučanech u Blanska. On i jeho otec a děd měli vazby na sklářskou huť, která v Olomučanech a potom v Josefově pracovala od roku 1676 do roku 1747. Díky svatbě se Jiří Kyzlink etabloval mezi olomučanské velkostatkáře.

Rodina

Jeho otcem byl Joannes (Jan) Kyzlink, který se narodil roku 1712 v Olomučanech, a matkou Apollonia, dcera Caspara Fialy z Pozořic, tedy z centra knížecí správy.

Svatbu měli v Olomučanech v roce 1735.

Jiří Kyzlink se narodil v Olomučanech v roce 1740. Kmotrem mu byl Jiří Škarópka, krejčí ze Žižlavic, a Marianna, žena Bartoloměje Dosedly z Olomučan.

Jiří měl asi 8 sourozenců (zápisy z té doby jsou velmi nečitelné), z toho 7 bratrů a jednu sestru.

Morava

V době jeho života byla Morava součástí Rakouského císařství. Od roku 1740 vládla Marie Terezie, od roku 1780 její syn Josef II. Oba se snažili zavádět reformy, např. v robotní povinnosti, náboženské toleranci nebo zrušení nevolnictví (1781). To znamenalo zrušení bezprostřední osobní závislosti poddaných na vrchnosti. Poddaní získali právo uzavírat manželství, stěhovat se a cestovat bez souhlasu vrchnosti. Nevolnictví však bylo nahrazeno poddanstvím, které zachovávalo moc vrchnosti i robotu.

V roce 1791 nastoupil na trůn Leopold II., který obnovil moravský zemský sněm. V něm mohli zasedat i velcí statkáři, usedlíci (inkola). V této době se ale titulem inkola v matrikách honosí snad všechny rody, které měly větší polnosti a určité postavení v obci.

František, který nastoupil na trůn 1792, se snažil s pomocí kancléře Metternicha reformy opět zrušit a nastolit přísný politický dohled. Tento tlak však vedl k tzv. národnímu obrození a později k revolučnímu roku 1848.

Na počátku 19. století zasáhly Moravu napoleonské války (roku 1805 byla svedena bitva u Slavkova). V roce 1810 začala na Moravě průmyslová revoluce – v Doubravici nad Svitavou byla uvedená do provozu první strojírna v monarchii.

Olomučany a okolí

V době narození Jiřího Kyzlinka ukončila svoji činnost sklářská huť, na jejím místě potom pracovala draslovna. V okolí se těžilo a zpracovávalo železo. V Josefovském údolí, které se tehdy jmenovalo Karlovo, již stála a pracovala vysoká huť.

Ve čtyřicátých letech 18. století produkovala huť ve velkém litinové koule pro rakouské dělostřelectvo, později se důležitější komoditou stalo kujné železo. V osmdesátých letech 18. století vyráběl adamovský lichtenštejnský podnik 7,5 % moravské produkce železa, které se z části těžilo také v okolí Olomučan. Na konci století huť vyhořela, ale byla opět postavena. Potýkala se však s nedostatkem dřevěného uhlí.

Anna Němec

Její otec, Florian Němec, byl velkostatkář, půlláník a inkola (usedlík) v Olomučanech. Narodil se v roce 1707. Její matka se jmenovala Anna.

Anna Němec se narodila v roce 1748.

Svatba a děti

Jiří a Anna měli svatbu v roce 1767. Za svědka byl František Rumler a Jiří (Georgius) Slaný, inkola. Svatbou s dcerou inkoly se rod Kyzlinků etabloval mezi olomučanské velkostatkáře.

Po svatbě bydleli v usedlosti číslo 49.

V matrice jsem našla tyto děti:

• František, nar. 1768 (zemřel 1771)
• Marianna, nar. 1770 – za kmotra byl Joannes Kyzlink (v roce 1790 se vdala s Karlem Grossšaftem – dům číslo 40)
• Anna, nar. 1772 (v roce 1796 se vdala s Mathiasem Kalvodou – bydleli v domě číslo 43)
• Terezia, nar. 1774, za kmotra byl Joannes Kyzlink (v roce 1799 se vdala s Jakobem Rumlerem)
• Josef, nar. 1777 (v roce 1798 se oženil s Mariannou Kalvodovou) = můj pra-děd
• Joannes (Jan / Johann), nar. 1781 v čísle 41, za kmotra byl Tobiáš Kušner, sklářský mistr (v roce 1804 se oženil s Františkou Kalvodovou)
• Karel, nar. 1783 opět v čísle 49, za kmotra byl Tobiáš Kušner, sklářský mistr
• Barbora, nar. 1785, za kmotra byl Tobiáš Kušner, sklářský mistr
• Franz, nar. 1789
• Appolonia, nar. 1792 (v roce 1819 se vdala s Josefem Zavřelem)

Ke svatbě s Karlem Grossšaftem i třemi různými Kalvody (Mathias, Marianna, Františka) byl potřeba církevní dispens třetího stupně. To znamená, že ženich a nevěsta měli společného praděda či prabábu.

Zajímavé je také kmotrovství Tobiáše Kušnera, sklářského mistra. Rodinu Kyzlinků to propojuje se sklářskou hutí, která fungovala v Josefovském údolí do roku 1747, později zde byla výrobna potaše. Josefovští skláři poté založili novou sklárnu až v Jeseníkách (Nový Josefov neboli Josefová).

Úmrtí

Jiří Kyzlink zemřel v roce 1814. Bylo mu 74 let.

Jeho žena Anna, rozená Němec, zemřela v usedlosti číslo 49, kde žila se svými vnoučaty, v roce 1828. Bylo jí 80 let.

Dcera Anna (Kalvodová) zemřela v roce 1845 (ve věku 73 let), její muž Mathias v roce 1840.