Vůně roztaveného včelího vosku, jisté tahy nástrojem zvaným „stužka“ po křehké skořápce vajíčka a zářivě žlutá, červená a nakonec i černá barva. To je práce paní Nadi Kubisové, malérky z Ostrožské Nové Vsi.

Malérka a její učitelka

„Pocházím z Ostrožské Nové Vsi, kde jsem ještě jako školačka chodila nakukovat k tetičkám Gavalové, Černé nebo Zalubilové, jak kraslice malovaly. U nich jsem si mohla zkoušet tvořit svoje první kraslice.

Až později, v dospělosti jsem se malování začala více věnovat a můj zájem přetrvává dosud. Mojí největší a vždy ochotnou poradkyní byla paní Jarmila Lagová, se kterou jsem pořád v kontaku,“ říká o sobě paní Kubisová.

Nám prozrazuje, že mimo ni se malování ostrožských vzorů věnují už jen další dvě žákyně paní Lagové (dcera paní Lagové a paní Vlčková, která pořádá kurzy v Uherském Hradišti). „Nikdo nemá zájem, nikdo u toho nevydrží,“ povídá smutně.

Novoveské kraslice

Technika voskové batiky sama o sobě zvláštní není. Novoveské halúzkové kraslice jsou jedinečné použitými barvami (žlutá, červená a černá), typickými vzory, ve kterých najdeme klásky obilí, květiny (halúzky), a ornamentálními předěly.

Ty mají svoji vlastní typologii: když rozdělení („obora“) začíná hvězdou kolem spodního konce a pak pokračuje kolem horní části vajíčka, nazývá se „na košíček“. Když obrubuje celé vejce, říká se mu „na cestu“ nebo „na oboru“.

Tradiční je také rozdělení „na slzu“. Paní Kubisová si přidává i další podle vlastní fantazie. „Takto vypadá vzor na srdíčko,“ ukazuje na jedno vejce na ošatce.

Mimo halúzkových kraslic patří k tradičním ostrožským i kraslice hvězdicové. Z barev zůstává žlutá a červená, místo květinových vzorů vyplňují prostor mezi „oborami“ geometrické tvary – hvězdy.

Jako třetí zmiňuje paní Kubisová kraslice kostelové. Jejich vzory napodobovaly vitráže z oken kostelů. Zjistit, jestli ještě dnes někdo tyto vzory umí, se mi nepodařilo.

Pracovní postup

Při zdobení novoveských kraslic začíná malérka vyznačovat vzor roztaveným voskem na bílou skořápku. Vosk si rozpouští nad kahánkem a přidává do něho trochu černidla kvůli kontrastu. Poté obarví vajíčko sytě žlutou barvou a „zabedňuje“ plošky, které mají zůstat žluté.

Tak pokračuje v červené barvě a u halúzkových kraslic přijde nakonec ještě černá. Až všechno zaschne, vosk se nad ohněm rozpustí a setře hadříkem. Teprve potom vystoupí barevný vzor v celé své kráse.

Dřív se používaly přírodní barvy, pravděpodobně šafrán na žlutou a na černou barvu skalice a dubová kůra. Dnes paní Kubisová používá praktičtější syntetické barvy. „Chodit ještě do lesa na kůru, to bych asi nezvládla,“ přiznává na závěr.

Kontakty

Pokud chcete vidět novoveské (i jiné) kraslice, doporučuju navštívit Galerii kraslic v Libotenicích, kterou založila a provozuje Asociace malířek a malířů kraslic České republiky.

Paní Kubisovou můžete potkat na různých akcích, hlavně v muzeích a na folklórních slavnostech na jižní Moravě. Mimo toho má svoje webové stránky, na kterých uvádí i meil a adresu pro případné zájemce.

28.3.2015