Josef Kyzlink, můj přímý předek v třetí generaci (praděda), se narodil a žil v Josefově u Adamova, v údolí s úžasnou historií a tradicí tavby železa sahající až do pravěku. Byl řemeslníkem – obuvníkem, do jeho života však zasáhla průmyslová revoluce.

Rodiče a narození

Jeho otec se jmenoval Karel, matka Marie. Svatba v roce 1855 je zapsaná v matrice pro Olomučany.

Karel Kyzlink byl slévač (formíř) v Josefově, syn Josefa Kyzlinka, čtvrtníka v Olomučanech, a jeho manželky Marie, roz. Kalvoda. Její otec Ignác Kalvoda patřil k velkostatkářům.

Marie byla dcerou Franze Touchyna, dělníka z usedlosti číslo 5 v Olomučanech, a jeho manželky Antonie, rozené Čáp.

Josef Kyzlink se narodil 30. května 1862 v Josefově číslo 31.

Kmotrem byl Josef Urbánek, krejčovský mistr v Husovicích, a Amelia, jeho manželka.

Josef měl starší sestry Antonii (1856), Barboru (1857) a Adalhaidu (1860) a mladšího bratra Aloise (1865).

Když jejich matka Marie zemřela v roce 1866 při epidemii cholery, oženil se Karel v roce 1867 s Josefou Sedlák, vdovou z Jedovnic, dcerou Tomáše Kunce. S ní měl syna Karla (1870).

Morava

V době Josefova narození byla Morava součástí Rakouského císařství, od roku 1848 vládl František Josef I. Po vyhlášení Rakousko-Uherska v roce 1867 začaly opět sílit české národní požadavky. Kvetla česká literatura (Neruda, Vrchlický, Jirásek), hudba (Smetana, Dvořák), výtvarné umění (Mánes, Aleš, Myslbek) i architektura (Národní divadlo, secese, kubismus).

Od 60. let 19. století se prudce rozvíjel průmysl, stavěly se továrny, železnice (kolem Olomučan už v roce 1849), začínalo se s elektrifikací, výrobou automobilů a motocyklů.

V roce 1914 začala tzv. Velká válka. Na jejím konci v roce 1918 vyhlásilo Československo samostatný stát v čele s prezidentem Masarykem.

Josefov

Tato osada patřila k pozořickému panství pod vládou Lichtenštejnů. Ti začali v roce 1862 v blízkém Adamově s přestavbou starších železáren na moderní strojírenský podnik, kde se vyráběly parní stroje a zařízení pro další podniky. Roku 1889 zde byl vyroben první automobil se spalovacím motorem v monarchii.

Do kostela, školy, na poštu a všechny úřady se z Josefova chodilo do Adamova. Protože stará vysoká huť v Josefově nedokázala konkurovat moderním adamovským, které využívaly jako palivo koks, byla v roce 1871 odstavena. V 80. letech 19. století přestaly pracovat i tamní prachové mlýny. Z josefovského údolí se postupně stalo místo vyhledávané spíše turisty z Brna.

Na úvodním obrázku je Adamov v roce 1898.

Františka Rogina

Záznam o jejím narození jsem našla v matrice pro Olomučany:

Františka se narodila 20. října 1861 v Olomučanech číslo 46.

Jejím otcem byl Štěpán Rogina, podruh (Juwohner) v Olomučanech, syn Štěpána Roginy, čtvrtníka z Grossneraitz, a Anny, rozené Meteš.

Štěpán Rogina přišel jako mladík z Grossneraitz v dnešním Slovinsku (další podrobnosti v článku o životě Štěpána Roginy) kvůli stavbě železniční trati. Po jejím dokončení pracoval jako dělník v adamovských železárnách.

Její matkou byla Anna, dcera Václava Štěpánka, domkaře v Olomučanech, a Anny, roz. Sehnal.

Ještě před svatbou pracovala Františka jako služebná v Adamově. Otěhotněla a porodila syna Alberta (1889).

Chlapec zemřel v roce 1903 na TBC, bylo mu 14 let. V matrice úmrtí je zapsaný jako Vojtěch (Albert je německá podoba jména Vojtěch). Josef Kyzlink ho nikdy nepřijal za svého.

Svatba a děti

Josef Kyzlink a Františka Roginová měli svatbu v Adamově v roce 1892. Josefovi tehdy bylo 30 let, Františce 31.

Oba svědci (Teodor Hlinka a František Tejfar) byli dělníci v adamovské továrně.

Po svatbě se jim narodily tyto děti:

• Josef, nar. 1893 v Josefově 88 (v roce 1919 se oženil s Františkou Pidrovou, po její smrti s Jiřinou Martinkovou) = můj děda
• Antonín, nar. 1895 v Josefově 32 (oddán roku 1918 s Františkou Ševčíkovou, 1921 vystoupil z církve)
• Anna, nar. v lednu 1899 (zemřela v lednu 1900 na TBC)
• Josefa, její dvojče (zemřela v dubnu 1900 na TBC)
• Marie, nar. v lednu 1901 (zemřela v únoru 1901 – božec / křeče)

Aloisie Héčová

Po smrti Františky se Josef Kyzlink podruhé oženil, a to 15. 5. 1913 s Aloisií Héčovou. Oběma bylo v té době 51 let, žádné děti tedy už neměli.

Aloisie se narodila v roce 1862 v Adamově.

Jejím otcem byl Karel Héč a matkou Josefa, rozená Liška.

S novou macechou si Josef (mladší) a jeho bratr Antonín nerozuměli, a tak dali přednost osamostatnění od rodiny.

Mistr obuvník

Josef Kyzlink se vyučil obuvníkem na Brně na Cejlu, jak praví zápis u jeho svatby.

Řemeslo provozoval asi do konce 19. století. Pravděpodobně vlivem nastupující průmyslové výroby musel přejít na zaměstnání, které se mu více vyplatilo: v roce 1900 má ve sčítacím operátu zapsané povolání slévače.

Neznámá úmrtí

Data úmrtí Josefa Kyzlinka staršího ani Františky mi nejsou známá. Matrika poskytuje záznamy pouze do roku 1906, nepomohla ani rodinná paměť.

Josef Kyzlink (starší) a jeho žena Františka, foceno v brněnském ateliéru Špiřík a Čech (cca 1900-1910)