Brněnské veletrhy vznikly při příležitosti velké výstavy k desátému výročí první republiky. Kde a jak se obchodovalo (nejen) na Starém Brně před tím, než bylo postaveno výstaviště? Jakým vývojem prošla místa, kde dnes stojí? A jaká cesta vedla k jeho vybudování? Přečtěte si v textu, který navazuje na úvodní článek, který jsem napsala pro říjnové vydání časopisu KAM v Brně!

Areál brněnských veletrhů se nachází v bývalé nivě řeky Svratky, v těsné blízkosti nejstaršího jádra města. Tím byl prastarý brod přes řeku Svratku, kde se křížily dálkové cesty a kde díky tomu odnepaměti docházelo k výměně zboží a informací.

První doložené osídlení těchto míst pochází ze starší doby kamenné, dále z mladší doby kamenné, doby železné a doby hradištní (6. století). Jejich význam vzrostl po zániku velkomoravského centra ve Starých Zámcích u Líšně. Na konci 10. století se na dnešním Mendlově náměstí nacházelo opevněné místo, kde snad sídlila údělná přemyslovská knížata, a také rotunda, nejstarší doložená stavba na území Brna.

Městské centrum se na konci 12. století přestěhovalo na vyšší říční terasu (dnešní náměstí Svobody a Petrov). Už v první známé brněnské listině z roku 1247 se proto území s nejstarším osídlením nazývá Staré Brno.

Když v roce 1243 udělil Brnu král Václav I. městské privilegium, zařadilo se mezi královská města a získalo tak řadu hospodářských, politických i samosprávních výsad a mimo jiné také právo konat dvakrát do roka výroční trh.

Středověké trhy se konaly na náměstích – v nové části Brna to bylo dnešní Dominikánské, Šilingrovo a Kapucínské náměstí, náměstí Svobody a Zelný trh. Na Starém Brně se pravděpodobně jednalo o dnešní Mendlovo náměstí a místo u nemocnice u svaté Anny.

Trhy vždy měly velký význam pro rozvoj obchodu a řemesel. Proto v dobách po ničivých událostech vždy měšťané usilovali o obnovení nebo zavedení nových trhů, které by znovu město pozvedly. Stalo se tak např. v roce 1679, kdy se Staré Brno vzpamatovávalo z třicetileté války. Tehdy se klášteru cisterciaček, který byl od 14. století vlastníkem většiny tohoto území, podařilo vymoci pro Staré Brno nový výroční trh, konaný na svatého Václava.

Od té doby Staré Brno postupně vzkvétalo, během 18. století se dokonce snažilo stát samostatným městem. Tuto snahu doprovázel všestranný rozvoj – byl založen klášter Milosrdných bratří a klášter alžbětinek, obnoveny stávající kláštery, do provozu uvedeny první manufaktury (např. Schlochtova manufaktura na krajky) a hrabě Antonín Mitrovský si nechal v prostoru před dnešní hlavní branou výstaviště postavit letohrádek, který sloužil jako útočiště návštěvníků jeho zahrady „Na nivkách“.

V roce 1782 byl zrušen klášter cisterciaček a jeho majetek (tedy téměř celé Staré Brno) odkoupil v roce 1825 František Heintl. Do kláštera se nastěhovali augustiniáni, kteří z něj brzy udělali centrum vědy, umění a technického pokroku (připomeňme např. otce genetiky Mendela, filosofy a novináře Šilingera a Klácela, botanika Thalera nebo skladatele Janáčka a Křížkovského).

Starému Brnu se podařilo získat tři trhy ročně, každý na 8 dnů, „což značně přispělo k oživení řemesel a obchodu“ (jak píše historička Flodrová v knize Staré Staré Brno), stavěly se nové silnice, byly zakládány nové továrny (na sukna, na strojní řemeny, na barvení kůží), rozvíjel se kulturní a spolkový život. 

Důležité bylo vysušení bahnité říční nivy v polovině 19. století a přesunutí soutoku Svratky a Svitavy víc na jih, až za Přízřenice, zboření městských hradeb a s ním spojená asanace a rozvoj průmyslových částí a také zprovoznění tramvajové linky do Pisárek (nejdřív roku 1869 příležitostné koněspřežné, od roku 1900 potom stálé elektrické). Území kolem ulice Hlinky, která vede kolem dnešního areálu výstaviště, se na počátku 20. století stalo prominentní vilovou čtvrtí.

S rozvojem manufaktur a továren se rozvíjel i způsob, jakým se zboží nabízelo a prodávalo. První výstava průmyslových výrobků se konala v Moravském zemském muzeu na Zelném trhu v roce 1833, další v Redutě, ve školách, na dnešním Stadionu na Kounicově, v Pisáreckém parku, v Lužánkách.

V roce 1851 dosáhly tyto výstavy polovičního obratu největších evropských veletrhů v Lipsku a požadavek na postavení moderního stálého výstaviště tak zněl čím dál hlasitěji.

To nakonec na základě usnesení Moravského zemského výboru vzniklo v místech tzv. Bauerovy rampy (neboli Pojgerhofu), vysušené starobrněnské říční nivy ve vlastnictví rytíře Viktora Bauera, který k otcovým polím a cukrovaru přidal železniční vlečku, sklady a přestavbu jejich rodinného sídla, dnešního Bauerova zámečku, známým architektem Adolfem Loosem.

Výstavba všech těch technicky vyspělých a architektonicky zajímavých budov budoucího výstaviště, na kterém se podíleli nejvýznamnější čeští architekti té doby, i úspěšná výstava, pořádaná v roce 1928 k desátému výročí založení republiky, se tak staly vyvrcholením vývoje Starého Brna. 

Podrobnosti o výstavbě, jubilejní výstavě i o dalším vývoji brněnského výstaviště ve druhé polovině 20. století, si přečtěte v říjnovém čísle časopisu KAM v Brně.