Dělaly je ještě naše babičky a prababičky. Potom se najednou dělat přestaly. Děti si začaly hrát s uniformními panenkami, vyrobenými v továrnách. Staré umění přetvářet obyčejné listí z kukuřičných klasů, odpad při pěstování potravin, na křehké a jedinečné panenky, ale nezmizelo. Jedním z těch, kteří to stále umí a učí i svoje děti a další zájemce, je paní Ludmila Holková.

Sympatickou paní Holkovou jsme potkali na velikonoční akci v kyjovském muzeu. Typickým moravským nářečím nám ochotně vypověděla, jak připravit materiál, a předvedla přesný postup na výrobu panenky. Nečekejte žádné složitosti, ono je to vlastně jednoduché. Když se to umí.

„Jak mám to šustí usušené, tak když s tím chcu pracovat, operu ho v teplé vodě,“ začíná svoje vyprávění paní Holková. „A zasíří,“ napovídá od vedlejšího stolu organizátorka z muzea. To kvůli plísni. Ale jde to i bez toho.

Potom pečlivě vybere listy, které chce použít, a odstřihne tvrdý spodní okraj. Výroba panenky začíná hlavičkou. V dnešní době ji tvoří kulička z vaty na drátku. „Obalím to nitkou, aby to drželo, a pak to obalím šustím,“ ukazuje paní Holková asi nesložitější část výroby.

Potom na druhém drátku smotá pevnou ruličku ze dvou listů. „Aby to bylo pevnější,“ ukazuje nám základ na ruce. Na konci ruličku opět zaváže nití a zbytky odstřihne. Na tento základ už volněji přidělá „rukávek“.

Oba drátky teď sváže do kříže. Hlava a dvě ruce jsou na světě, na čtvrtou stranu čouhá drát na tělo. V místě křížení vzniká krk panenky. Důležité je krk (kříž) pevně utáhnout. „Mosí se to tam pořádně dát“, upozorňuje nás paní Holková.

Na vyčnívající drát naváže „listy na zádíčka“, které potom vycpe vatou a opět převáže nití. Panenku obrátí vzhůru nohama a připraví si hrst „suchárků“, tedy listů, které předtím nenamočila, protože slouží k vycpání těla a sukně panenky a v tak velké vrstvě by nevysychaly a plesnivěly.

Suchárky nacpe panence pod sukně, „zezadu, zepředu. Musí se to pořádně stáhnút špagátkem, aby se to nerozjelo, teď se to obrátí, opatrně, aby se to neroztrhlo…“ instruuje nás paní Holková, zatímco nám před očima vznikla nová panenka.

Teď je ještě mokrá a zpod sukně jí čouhají suchárky. Detaily jako zakončení sukně, barvení šatů (paní Holková používá barvy na textil), vlásky, oči, ozdoby a předměty v rukách panenky se dodělají až po uschnutí. Jediné, co musí udělat hned, je ohnout panence ruce.

Paní Holková není jediná, kdo toto umění ovládá. Naštěstí. Její specialitou jsou panenky – čarodějnice, které nemají vycpanou sukýnku, místo toho sedí na svazku větviček jako na koštěti. Není to původní vzor, ale v současnosti má největší úspěch.