Pach surové ovčí vlny, obří postřihovací nůžky, funkční tkalcovský stav a překvapení v podobě soukenické štětky vyrobené z hlaviček bodláků. To je výstava s názvem Od ovečky po kabátek. I když by to tak podle názvu mohlo vypadat, není určená pouze dětem. Na své si přijdou i zvídaví dospěláci.
Výstava se nachází se v přízemí Technického muzea v Brně, jakoby symbolicky trošku stranou od rozsáhlých sálů plných obrovitých turbín, leteckých motorů, modelů tanků a dalších výsledků technologického pokroku. Pokroku, který odsoudil soukenictví do role téměř zapomenutého řemesla.
Historie výroby vlněného sukna je na této výstavě situovaná do jednoho konkrétního místa: Bystřice nad Pernštejnem. Zde od 16. století působil soukenický cech, tady se vyrábělo sukno vyhlášené svou kvalitou, které se prodávalo do Brna i do Vídně. Aby byly ještě konkrétnější, přidaly kurátorky fotografie, vzorky práce i deníky posledního bystřického tkalce, Adolfa Dvořáčka.
Expozicí, která je nainstalovaná na nezvykle malé ploše, provází návštěvníky komiksová postava ovečky. Její vtípky i srozumitelně napsané texty společně s připravenými pracovními listy spolehlivě děti zabaví, možnost sáhnout si na skutečnou ovčí vlnu, zazvonit na zvoneček nebo nakreslit vlastní ovčí komiks je nadchne.
„Líbilo se mně, co ta ovečka říkala. Nejvíc mě zaujalo, že tu vlnu prali v moči. To mě vůbec nenapadlo. Škoda, že to bylo tak krátký,“ svěřuje se osmiletý Jeník poté, co poctivě vyplnil pracovní list, určený pro první školní stupeň.
Soukenictví v deseti krocích
Na začátku byla ovečka a nůžky. Ostříhané rouno se muselo očistit. Pralo se v mýdlové vodě, do které se pro lepší účinek přidávala moč. Usušená vlna se třídila, čechrala, mastila a rozvolňovala kramplářským kartáčem do jemných chomáčků.
Poté následovalo předení vlákna na kolovratu a převíjení na motovidle nebo špulíři. Tyto nástroje na výstavě sice jsou, jejich použití z popisků ale příliš jasné není. Pro úplné zmatení kurátorky přidaly ještě vřeteno a viják. Přitom chybí vysvětlení procesu vytváření vlákna z připravené hromádky materiálu.
Lépe je zpracované samotné tkaní a další úpravy sukna. Tkalcovský stav si návštěvníci můžou prohlédnout jako malý model i jako velký funkční exponát. Na něm by si dokonce mohli zkusit tkát, k tomu ale chybí příčný člunek. Princip tkaní tak nezbývá pochopit jinak než z textů a náčrtků. Což je u interaktivní výstavy škoda.
Utkané sukno se dál valchovalo, proplachovalo, barvilo nebo bělilo, napínalo, vyčesávalo a postřihovalo. Tím se zaručila stálost a pevnost látky. Expozice se těmto činnostem věnuje opravdu podrobně. Zvlášť je rozepsané, kde a jak se valchovalo v Bystřici, k vidění je i česací štětka, která měla za úkol zplstit vlákna.
Posledním bodem by mělo být šití kabátku, to ale výstava odbývá konstatováním, že se sukno prodalo na trhu. Návštěvník tak může alespoň obdivovat vzorky látek a vojenskou uniformu, ušitou právě ze sukna. Člověk, který se zatím setkal pouze s vlněným svetrem, ani nechce věřit, že tyto pevné, hladké látky jsou vyrobené ze stejného materiálu.
Přesný návod na výrobu kabátku z ovčí vlny tedy nečekejte. Spíš jde o uvedení základních pojmů a postupů, a to poměrně zábavnou formou. Dětem a začátečníkům to bude stačit. Kdo se chce dostat dál a zjistit třeba jak se pracuje s vřetenem a kolovrátkem, kde roste štětka soukenická, čím naši předkové sukno barvili, jak se tkají vzorované látky nebo jaký je současný stav soukenictví, musí pátrat jinde.
Výstava: Od ovečky po kabátek
Místo: Technické muzeum v Brně
Čas: 10. 3. – 19. 4. 2015
Kurátorky: Bc. Martina Pulkrábková, Mgr. Veronika Zemanová
Po ukončení v Brně se výstava přesune do Městského muzea Bystřice nad Pernštejnem, kde bude ještě doplněná o další zajímavé informace z historie bystřického soukenictví.
