Síla slunce dosahuje svého vrcholu. Den je nejdelší, noc nejkratší. Ovoce a obilí začíná zrát, nastává čas hojnosti a teplých nocí, bylinky mají největší moc. Letní slunovrat slavili už naši prapředkové jako Lithu nebo Kúpadla, dnes jej známe pod názvem svatojánská noc. Pojďme si povídat o jeho tradicích, symbolech a magii…

Nejstarší etnikum na našem území, Keltové, pojmenovali tento svátek Litha. Hlavním symbolem byl oheň a ohnivá kola, vyrobená ze slámy, zapálená a kutálená ze strání. Naproti tomu staří Slované nazývali tyto svátky Kúpadla – hlavním motivem byla očistná koupel ve slunovratový podvečer.

Rozpor je to ale jenom zdánlivý. Obřadní koupelí naši předkové začínali každý velký svátek a oheň nechyběl ani u Slovanů. Zvyk zapalovat svatojánské ohně a metat do vzduchu hořící březové metle známe ostatně dodnes.

Na pohanské svátky navázalo křesťanství svátkem narození svatého Jana Křtitele. Proč zrovna jeho? Je spojovaný s očistnou koupelí, fyzickou i duchovní. Jenomže mimo nového názvu noc svatého Jana zůstala tak, jak byla – nabitá předkřesťanskou, někdy až pravěkou magií.

Lidé věřili, že tuto noc je všechno, celá příroda plná zvláštní moci. Na jednu stranu se jí báli a snažili se před ní chránit. Křesťané se báli „čarodějnic“ (tedy těch, kdo zůstali u pohanství a věnovali se rituálům, často spojeným s bujarou nevázaností), pohané zase různých duchů, víl a bludiček, kteří se snaží svést lidi z cesty nebo se jim dostat do domu.

Na druhou stranu se snažili magii svatojánské noci využít. Hledali ukryté poklady a „zlaté kapradí“, snažili se přivolat lásku a hojnost, sbírali byliny – na čaj i na různé rituály. Děti z nich stlaly svatojánské postýlky, děvčata pletla věnečky, někdo si je zašil do škapulíře na ochranu před zlými silami nebo je využil na milostnou magii.

Někdy se mluví o „devateru kvítí„. Toto devatero ale není nijak jednoznačně určené, v každém kraji a možná i v každé vesnici se trochu liší. Často mezi nimi bývá pelyněk černobýl, heřmánek, kopretina (z nich se pletly věnečky), rozchodník, mateřídouška, děvětsil, divizna, dobromysl a hlavně třezalka, bylinka svatého Jána.

Poklady, víly a čarování jsou pro nás už skoro pohádkové motivy. Moc bylin je ale skutečná. Až do svatého Jana totiž rostou a nabízejí svoji léčivou sílu. Část z nich ale poté už obsahuje stále víc a víc i nepříznivé látky (třeba rebarbora) nebo vyžene ty nejlepší látky do květů a plodů, které se už nesbírají (kopřiva, dobromysl a další). A některé prostě odkvetou (černý bez).

Takže – běžte se vykoupat, zapalte oheň a hlavně: pojďte si nasbírat bylinky. Pro ty, kdo nechtějí vyrazit sami, ale rádi si povídají a dozvídají nové věci, jsem připravila svatojánský bylinkový výlet v okolí Brna-Bystrce. Další akce najdete na facebooku skupiny.

Přijďte, těším se na vás!

Lenny