Tato pozoruhodná kniha kombinuje velmi přesné údaje a znalosti s hlubokým vhledem a až existenciálním nadšením pro topení dřevem. A nejen topení. Autor umí stejně zasvěceně psát o získávání dřeva v lese, výběru vhodných nástrojů nebo principech správného sušení. Ovšem jeho největší vášní je stavění polen do hrání – neváhá to stále znovu okouzleně opěvovat i fotit.

Hned první kapitolka – Stařec a dřevo, vás přesvědčí, že nepůjde o žádné suchopárné poučování, ale o skutečné sdílení zkušeností. Lars Mytting projezdil celou Skandinávii, aby našel staré muže s celoživotními zkušenostmi, nebo zase kreativní nadšence, kteří místo klasické hráně staví třeba ježky nebo ryby.

Existenciální pohled na dřevo získáte po přečtení druhé kapitolky s názvem Chlad. Oheň vydává – na rozdíl třeba od elektrických kamen – sálavé teplo, které příjemně hřeje a dodává pocit bezpečí. To jsou zkušenosti našich pravěkých předků v nás.

Při topení dřevem se ale člověk setkává ještě s něčím primitivnějším – s počasím, chladem (když si jde zatopit, protože je mu zima) a lesem (když se dotýká polínek).

Autor představuje dřevo jako dokonalý zdroj tepla, který je bezpečný (srovnejte si s plynem, ropou, o atomové energii nemluvě), ekologický (při hoření se uvolní právě tolik CO2, kolik by se uvolnilo při přirozeném rozpadu stromu), dobrý pro komunitu (můžete jej kdykoliv poskytnout sousedovi) a pro lokální soběstačnost. Nestává se záminkou k válkám ani finančním spekulacím.

Když už nás kniha takto navnadí, zavede nás do lesa. A opět navnadí (úplně jsem dostala chuť mít vlastní les, kam si v zimě zajedu skolit pár stromů). Připomene, že si máme vzít svačinu „jako pro dřevorubce“ a vysvětlí, kdy co kácet – dokonce se dotkne i legendárního kácení při ubývajícím měsíci. A spousty dalších věcí.

Konečně jsem tak pochopila, proč vadí ve dřevě míza a že to není jen o procentech vody, na co jsou dobré jednotlivé stromy, co to znamená měkké a tvrdé dřevo a že 1 kg dřeva má vždy stejnou výhřevnost – jen rozdílnou hustotu.

Další kapitoly byly o nástrojích – od ručních pil a seker po motorové pily a hydrauliku, o technice sekání na špalku, o vývoji kamen (ovšem pouze ve Skandinávii) nebo třeba o zapalování ohně.

Hodně mě zaujalo povídání o stavění hráně (u nás se vyrovnané hranici dřeva říkalo „šár“, jak u vás?), asi i proto, že z toho bylo cítit autorovo nadšení tímto tématem. Dobře postavená hráň zaručí, že dřevo schne rychle (dobře uříznuté, nasekané a dobře složené dřevo schne 2-6 měsíců). A může i moc hezky vypadat.

Hezky vypadá i tato kniha. Obsahuje spoustu barevných fotek a každá kapitola je uvozená graficky jednotně vyvedenou stránkou s názvem kapitoly a citací (třeba Thoreaua) na jednobarevném podkladu.

Zkušenosti v ní jsou sice plně platné pouze ve Skandinávii, ale pro nás se zase tak moc neliší. Snad jen jiná historie topení dřevem, důraz na břízu jako hlavní zdroj dřeva a varování před výpadky proudu při víc než minus čtyřiceti stupních působí tak trochu exoticky.

Díky ní jsem si uvědomila spoustu nových věcí, třeba že voda polínky proudí stále stejným směrem, jako když strom rostl, takže odchází jejich konci. A že kůra je na dřevě proto, aby držela vlhkost uvnitř dřeva.

Po přečtení této knihy jsem se sama pustila do dřeva – zatím jen do skládání a sušení dřeva, které pokácel někdo jiný. Zjistila jsem tak, že poleno tvrdého je vážně skoro 2x těžší než poleno měkkého dřeva. Vyzkoušela jsem si, jak se staví hráň tak, aby mezi poleny proběhla myš, ale už ne kočka.

A hlavně topím dřevem, dotýkám se v něm lesa, nechávám na sebe sálat oheň a moc si to všechno užívám.

Lars Mytting: Dřevo – vše o tom, jak dřevo sekat, skladovat a sušit – a o duši dřeva.

České vydání: Knižní klub, Praha 2015

Originální vydání: Hel ved, 2011 (norsky)

Web autora: http://www.larsmytting.net/