Na samém počátku rodu Kyzlinků v Olomučanech u Blanska stojí Andreas (Ondřej) Kyzlink. Pravděpodobně se narodil v Dyjákovicích, možná byl potomek švédského vojáka, možná přišel se skláři, nevím. Ačkoliv byl horníkem, jeho potomci se v Olomučanech stali váženými občany, statkáři či dokonce rychtáři, a na konci 19. století tvořili nejpočetnější příbuzenskou skupinu Olomučan.

Morava

V roce 1650 odešli z Moravy poslední švédští vojáci, začala éra baroka a nový ekonomický rozvoj. Brno těžilo z přesunutí zemských desek z Olomouce a jeho důležitost rostla, 1749 zde byl založený zemský soud a 1777 i biskupství.

Z roku 1714 pochází nové správní členění Moravy: původní kraje (novojičínský, olomoucký, brněnský a hradišťský) se změnily nově na brněnský, jihlavský, znojemský, olomoucký, přerovský a hradišťský. V této době už neexistoval úřad moravského markraběte – stával se jím automaticky český král.

Za Andreasova života se na českém trůnu vystřídali poslední Habsburkové (Leopold I, Josef I. a Karel VI.). Po smrti Karla v roce 1740 vypukly války o nástupnictví.

Olomučany

Od roku 1604 patřily Olomučany k pozořickému panství Lichtenštejnů. V Olomučanech pracovala od roku 1660 světoznámá sklářská huť pod vedením Pietra del Bona a od roku 1680 Klaudýna Baroty. Kvůli sklárnám přicházeli do obce němečtí a francouzští mistři. V roce 1690 převzal sklárnu František Balderman. Od roku 1712 se sklárny přesunuly do Josefovského údolí.

Na konci 17. století vlastnil sousední blanenské panství slezský rod hrabat Gellhornů, který zde založil novodobou železářskou výrobu.

Podle lánových rejstříků byl v Olomučanech před rokem 1657 pouze jeden půlláník – Vavřinec Šilhavý, který zdědil svůj lán po Wencelovi Šilhavém. Jinak rejstříky zmiňují pouze podsedníky s akry nebo bez akrů (např. Jakub Blažík, Tomáš Čuma, Jakub Syrový). Tyto rody tedy patří k nejstarším usedlíkům v obci. Nová jména (Balderman, Grosšaft, Kalvoda i Kyzlink) potom souvisí se sklářskou hutí.

Narození a svatba

Podle shody v aplikaci MyHeritage se Andreas Kyzlink narodil buď v roce 1665, nebo 1671, v Dyjákovicích u Znojma. V matrikách se mi jeho narození nepodařilo dohledat.

Podařilo se mi ale najít zápis v lánovém rejstříku v Dyjákovicích z roku 1656, kde je zmíněný jako půlláník (7 akrů) Georg Kisling! Tedy přesněji je zde jakýsi Hans Man, který má svoje pole po Georgu Kislingovi. Považuji tedy původ rodu v Dyjákovicích za potvrzený a Jiřího Kislinga / Kyzlinka za hypotetického otce nebo dokonce děda našeho Andrease a zakladatele rodu.

První záznam, který jsem našla v Olomučanech, je z roku 1697, kdy se Andreas oženil s Christinou Treslin.

Andreas Kyzlink (Kysslink) z Čech a Christina Treslin z Tyrolska.  Svědkem byli Paulus Schaft a Joannes (Jan) Kalvoda, oba z Olomučan.

Děti

V matrikách jsem našla tyto děti:

• Franz, nar. 1697 (matrika str. 98) (v roce 1722 se oženil s Mariannou, dcerou Jana Paura, v roce 1731 s Julianou, dcerou Františka Baldermana – dispens 3. stupně).
• Bieta (Alžběta), nar. 1700 (v roce 1722 se vdala s Janem Grossšaftem)
• Anna Maria, nar. 1702
• Maxmilián, nar. 1704, kmotr Jan Kalvoda, správce sklených hutí
• Jan, nar. 1705, kmotr Jan Kalvoda
• Leopold, nar. 1706, kmotr Andreas Kalvoda
• Josef, nar. 1708, kmotr Florian Štěpánek, sklář, a Veronika, dcera Jana Kalvody (1733 svědkem na svatbě Andrease Kalvody; zemřel v roce 1786 v čísle 71)
• Veronika Joanna, nar. 1710, kmotr Jan Kalvoda a Veronika
• Joannes (Jan), nar. 1712, kmotr Jan Kalvoda, písař ve sklárně, a Veronika (v roce 1735 se oženil s Apollonií Fialovou) = můj pra-děd
• Anna, nar. 1714, kmotra Veronika, dcera Tomáše Bittnera, a Andreas Kalvoda

Podle kmotrovství vidíme, že i když byl Andreas pouhý horník, udržoval přátelské vztahy s významnými postavami kolem sklářské huti – Janem Kalvodou (správcem a písařem) a Florianem Štěpánkem (sklářem).

Prvorozený syn Franz se napodruhé oženil s dcerou Františka Baldermana, který se stal sklářským mistrem a od roku 1690 novým majitelem skláren. Velice zajímavý je fakt, že pro tento sňatek dostali snoubenci dispens 3. stupně, který prozrazuje, že měli stejného praprarodiče. Že by i rod Baldermanů přišel z Dyjákovic?