Petr Matzig – příjemný mladý muž, který kráčí životem „s větrem ve vlasech a bosýma nohama“. Oproštěný od diktátu peněz, času, internetu nebo nadávání na věci a lidi okolo. Na Modré Výšině – novém brněnském komunitním centru, prostoru pro sdílení a zajímavé akce. „Jiné“ akce. A toto je jedna z nich.

Po šesté hodině večer v úterý 2. června spěchám do neskutečně prudkého kopce v brněnském Jundrově. Jdu na setkání na Modré Výšině. A jdu pozdě. Konečně přicházím k brance a zvědavě nakukuju do zahrady plné bylinek.

„Pojď dál!“ volá na mě věčně usměvavá Míša Kadlecová, která setkání pořádá. Všichni už sedí na dřevěném zahradním posezení a popíjejí vodu ochucenou čerstvými bylinkami a květy akátu. Přidávám na stolek svůj příspěvěk k občerstvení a sedám si. Petr Matzig právě začíná povídat.

Domeček v jabloňovém sadu

I když asi nejvíc všechny zajímá kde a jak Petr žije, mluví o celém svém životě, svých názorech a zkušenostech. Nemá cenu sem všechno vypisovat, ani by to nešlo. Nebyla to klasická přednáška, spíš přátelská diskuze, do které jsme se nakonec zapojili všichni.

Petr Matzig bydlí v Českém ráji v Enklávě Sychrov, v jabloňovém sadu v sousedství dalších alternativních lidí. Bydlí v domečku o velikosti 3×4 metry, který si sám postavil z přírodních materiálů – dřeva, hlíny, lněné izolace a střechu má ze slaměných došků. Prý by mu větší dům byl příliš velký. Obejde se bez elektřiny i tekoucí vody, vaří na plynové bombě, topí v lázeňských kamnech.

Povídal taky o tom, že učí na gymnáziu v Mladé Boleslavi – tedy učil, protože od září bude působit ve svobodné škole na principu Summerhill. A povídal i o svém učiteli/ vzoru, kterým je Petr Groh z Podkrkonoší, který žije doslova z toho, co najde.

Život bez ekologické stopy

Probrali jsme i plasty a vůbec obaly, které se hromadí a trápí životní prostředí. I proto Petr jezdí pomáhat do pražského obchůdku Bezobalu. Předvedl nám i svoje nové, dokonale ekologické oblečení, které mu ušila Míša na šlapacím šicím stroji ze slovenského ručně vyrobeného lněného plátna.

No, bylo toho ještě hodně, povídalo se skoro čtyři hodiny, až do noci, do které nám zářil úplněk. O filmech s ekologickou tematikou, o citrusech, o fyzické i psychické detoxikaci, o bolehlavu … K tomu jsme pili antibiotický čaj z cistu šedavého a okusovali květy akátu.

Nakonec jsme začali povídat i my, posluchači – o našich plánech, ať už realizovaných nebo teprve vzdálených, o naší svobodě žít skromně a spokojeně. Byl to krásný večer a já jsem moc ráda, že jsem tam mohla být.

Protože vlastně všechno, co Petr Matzig říkal, mohl místo něho říkat někdo jiný. Někdo, kdo všechny ty věci třeba i studoval. A možná by nám dal i lepší návod na to, jak zateplit domek. Nebo lepší seznam jedlých rostlin. Nebo by podrobněji popsal životní cyklus plastového obalu. Nebo…

Jenomže nestačí „vědět“, důležité je „konat“. Petr nám povídal pouze o tom, co má sám odžité – i s tím, že udělal pár chyb, ze kterých se poučil. Jenomže nic není chyba. Všechno jsou zkušenosti a prošlapávání vlastní cesty. A nejlepší důkaz, že taková cesta k svobodnému a spokojenému životu je možná, je pohoda, kterou Petr vyzařuje…